Turecko 2023 – Ze Severní Makedonie do Albánie

V 9:30 nám vrněly motorky pod zadkem a prvních 50 kilometrů bylo jasných, zdolat místní terénní vložku plnou šotoliny, výmolů tak velkých, že se v nich ztratí celá motorka. Musíme si sami poklepat na rameno a pochválit se, jelikož celá etapa byla zdolána za dvě a půl hodiny s průměrnou rychlostí 20 kilometrů za hodinu, což je v zásadě stejná průměrná rychlost jako u velkých motorek například BMW GS 1200.

Přesto musíme říct, ze terén byl náročný plný různých překážek a místy jsme nevěděli jestli to obrátit zpět. Přesto jsme pokračovali terénem, který je idelaní pro Top 4×4 vozidla. Naše stroje jsme pohladili i s tím ze to dali i jiné mašinky a pokračovali vzhůru. Zaťali jsme řídítka řítili jsme se klikatým terénem kupředu přes divoké překážky, které nás pronásledovali celých 51 km včetně krásných zrádných proláklin, které nám dali dost zabrat a pěkně jsme se zapotili. Ke konci trasy motorky již byly znaveny značnou cestou a modlili jsme se za krásnou nedrcatou trasu.

Jakmile se naše stroje dotkly asfaltu, tak jsme začali směřovat k úžasné restauraci, kde jsme měli tři obrovské saláty, které se dali srovnat s hlavním jídlem, tři hlavní jídla a ke kávě nám číšník přinesl, jako bonus, jejich lokální ovoce z koncovou cenovku 2760 MDK, což je na přepočet 1100 korun.

Po úžasném obědě nás čekalo cca 40 kilometrů na Albánské hranice, kdy se s námi Severní Makedonie loučila úžasnou rychlou cestou, kterou jsme projížděli ve stylu Valentino Rossi. Než byla protnuta mezinárodní hranice, tak kluci ukájeli svojí obcesi ( koupání) studenou vodou v jezeře Mokovo. Pak proběhl urbex továrny KNAUF a přilehlé štoly.

Než spolu přejedeme Severo Makedonsko Albanskou hranici, tak musíme ještě říct pár poznatků k Severní Makedonii. Je to zemně plná lidi, kteří makají. Je tu vidět, jak se snaží posunout svou zemi na jinou úroveň. Stačí ten drobný rozdíl, že všude se domluvíte Anglicky. Je pravdou, že Balkán je tu cítit ještě z odpadků v přírodě, ale věříme, že se tento neutěšený stav zlepší a mezi balkánskými zeměmi bude Severní Makedonie vzorem po ostatní, kde mohou být a kam se dále mohou rozvinout. Držíme palce a teď se blížíme k Albánské hranici, která nás přivítala smradem pálených odpadků.

Poměrně snadno byla protnuta hranice a Albánie nás uvítala divokým stylem místních řidičů. Jak prohlásil můj kamarád Jurgen, který je Albánsko – Řecký občan a než jsme vyjeli na naší tour, tak mi říkal: Zdeňku, Albánie je džungle, a nelhal.

Asi dvacet kilometrů od hranice táboříme pod štíty hor( díky našemu kamarádovi, který nám dal perfektní tip na Cigán platz) a s pivkem v ruce plánujeme naší trasu přes Albánii.

English:

At 9:30, our motorcycles roared beneath us, and the first 50 kilometers were clear, tackling the local terrain filled with gravel and potholes so large that an entire motorcycle could disappear in them. We must pat ourselves on the back and commend ourselves because the entire stage was completed in two and a half hours with an average speed of 20 kilometers per hour, which is essentially the same average speed as large motorcycles like the BMW GS 1200.

Nevertheless, we must admit that the terrain was challenging, full of various obstacles, and at times, we weren’t sure if we should turn back. Nonetheless, we continued through terrain ideal for Top 4×4 vehicles. We caressed our machines, even though other machines managed to handle it, and we continued upwards. We gripped the handlebars and navigated through winding terrain, overcoming wild obstacles that pursued us for the entire 51 kilometers, including beautiful treacherous pits that gave us quite a workout, and we sweated profusely. By the end of the route, the motorcycles were already fatigued from the substantial journey, and we prayed for a smooth, unpaved path.

As soon as our machines touched asphalt, we started heading towards an amazing restaurant where we had three huge salads that could be compared to main courses, three main dishes, and as a bonus with our coffee, the waiter brought us their local fruit with a final bill of 2760 MKD, which is equivalent to 1100 Czech crowns.

After an amazing lunch, we had about 40 kilometers to go to the Albanian border, and North Macedonia bid us farewell with an amazing fast road, which we traveled in the style of Valentino Rossi. Before crossing the international border, the guys indulged in their customary community (swim) in the cold waters of Lake Mokovo. Then, we explored the urbex of the KNAUF factory and adjacent tunnels.

Before we cross the North Macedonian-Albanian border together, we must share a few observations about North Macedonia. It’s a country full of hardworking people. You can see how they strive to elevate their country to a different level. The small difference is that you can communicate everywhere in English. It’s true that the Balkan feel still lingers here, especially from the trash in nature, but we believe that this dismal state will improve, and North Macedonia will set an example for other Balkan countries, showing them where they can be and how they can further develop. We wish them luck, and now we’re approaching the Albanian border, which welcomed us with the smell of burning trash.

The border crossing was relatively easy, and Albania greeted us with the wild driving style of local drivers. As my friend Jurgen, who is an Albanian-Greek citizen, declared before we set out on our tour, „Zdenek, Albania is a jungle,“ and he wasn’t lying.