Turecko 2023 – Lijavec

Kolem půlnoci nás zasáhl bouřkový pas, který jsme přečkali bezpečně v našich přístřeškách. Po probuzení jsme každý čekali zda déšť přestane a ono pořad nic. Kolem desáté hodiny jsme to vzdali. Střídavě pršelo až do pozdního dopoledne a jako naše stanoviště byla zvolena Vojtova plachta, pod kterou jsme se ukrývali. Poměrně brzy vypadl mobilní internet, nejspíš proto, že do nejbližší BTS uhodil blesk.

Byly to hodiny intenzivní, ale stále pozitivní, na asi dvou metrech čtverečních. Na tomto prostoru pod plachtou jsme se královsky bavili, vyprávěli si historky, hráli společně hry na mobilu a čistě meditovali. Musíme si přiznat, že podlouhlé době jsme opravdu nic nedělali a nic nemohli, tak jsme si odpočinuli.

Počasí bylo místy klidné, ale na druhou stranu jsme zažili totální průtrže mračen, až intenzivní bouřky. Počasí se měnilo v rychlých intervalech, a co 20 minut bylo jinak.

Začátek komerční sdělení:

Celý propršený den pod plachtou nás doprovázela vůně výborně kávy od našeho generálního partnera Kafe stánek. Pokud chcete se stát franšizantem této skvěle kávy, tak navštivte webovou stránku www.kafestanek.cz. Tím to našemu generálnímu partnerovi, a zároveň jedinému, děkujeme za kofeinovou podporu.

Konec komerčního sdělení 😀

Z minulé noci se k nám přidal pastevcův pes, který byl naši skupinou pojmenován Žerik. Celou noc nás doprovázel pravidelným štěkotem na neznáme nebezpečí asi v očekávání odměny v podobě parku. Stal se našim společníkem pod plachtou, i při krátkých procházkách, které probíhaly mezi intenzivními dešti.

V jednu hodinu odpolední se naše zásoby pomalu tenčily. Uvařili jsme si posledních 15 párků, ale hladu jsme se nebáli, byl tu Žerik…

Podařilo se nám opustit ležení až kolem čtvrté hodiny odpoledne po závěrečném intenzivním lijáku, který nám skoro odval plachtu. Ujeli jsme necelých 10 kilometrů a museli jsme se znovu schovat, ale tentokrat naše útočiště bylo u místní samoobsluhy pod stříškou. Po hodině čekání nám nezbývalo moc denního světla, tak se naše skvadra vydala do nedalekého SPARu, kde jsme doplnili zásoby z přihlédnutím, že tentokráte Žerika u sebe nemáme.

Před námi bylo pouhých 37 kilometrů na naší přespávací destinaci u koryta řeky, mezi štíty hor.

S pivkem v ruce teď lehce přeplavováváme trasu aby jsme zvládli národní park Thet a tranzit do Černé hory s vzpomínáme na Žerika, který je jistě se svým páníčkem.

English:

Around midnight, a thunderstorm passed over us, which we safely weathered in our shelters. When we woke up, each of us was waiting to see if the rain would stop, but it just kept coming. By around ten o’clock, we gave up. It alternated between raining and drizzling until late morning, and Vojta’s tarp was chosen as our spot to take cover. Mobile internet went out fairly early, most likely because lightning struck the nearest BTS.

It was hours of intensity but still positive, within about two square meters. In this space under the tarp, we had a royal time, sharing stories, playing mobile games together, and even meditating. We have to admit that for a long time, we really did nothing and couldn’t do anything, so we rested.

The weather was occasionally calm, but on the other hand, we experienced total downpours, even intense storms. The weather changed rapidly, and it was different every 20 minutes.

Beginning of commercial message:

Throughout the rain-soaked day under the tarp, we were accompanied by the aroma of excellent coffee from our general partner, Kafe stánek. If you want to become a franchisee of this excellent coffee, visit the website www.kafestanek.cz. This is our general partner, and we thank them for the caffeine support.

End of commercial message 😀

From last night, the shepherd’s dog joined us, and our group named him Žerik. He accompanied us all night with his regular barking, probably expecting a reward in the form of food. He became our companion under the tarp, even during short walks between intense rains.

At one in the afternoon, our supplies were slowly running out. We cooked the last 15 sausages, but we weren’t afraid of hunger because Žerik was with us.

We managed to leave our camp only around four in the afternoon after a final intense downpour that nearly took our tarp away. We had traveled less than 10 kilometers when we had to take cover again, but this time our refuge was at a local convenience store under the roof. After an hour of waiting, there wasn’t much daylight left, so our squad went to a nearby SPAR store, where we restocked, this time without Žerik.

Ahead of us were just 37 kilometers to our overnight destination by the riverbank, nestled between the peaks of the mountains.

With beers in hand, we are now lightly traversing the route to manage Theth National Park and the transit to Montenegro, remembering Žerik, who is surely with his owner.