Nepršelo. Natáhli jsme radši plachty, ale bylo krásně. Na vrších v rumunských horách u bleskem zničených stromů byl klid.
Místo to bylo famózní, projelo okolo nás několik rumunských Patrolů, ale nic, co by nás vzbudilo.
Vyrážíme asi v 11 dopoledne, Don se výjimečně vzbudil dřív než Jimbo. Snídaně, tedy párky s chlebem a hořčicí připravily krásný den.
Večer u horilky jsme řešili, kam dál? Jet na východ už z časového hlediska nedává smysl, takže jsme našli několik bezvadných cest přes rumunské hory. Na obědě v místní kolibě padlo rozhodnutí, že pojedem tam, kde to známe.
Vesnice Mara, resp. Hory nad ní se nám tak líbily, že to musíme dát znova. Okolo stavařů projíždíme na vrcholy vyřízení, ale šťasní.
Znova jedeme okolo tunelů, jeden z nich bude asi sloužit jako náhon. Sesedáme zidany a vydáváme se přes dobře zabepečenou závoru (zajištěna zámkem za 15 kč a řetězem, který používáme na zavěšení špuntu u umyvadla) dolů k tunelům. Do toho na nás štěkají místní psi, kteří místo hlídají. Dva pesani jsou v pohodě a vlastně chtějí pohladít. Třetí je opravdu velký a jde z něj strach. Toho ignorujeme, jako že jsme vzduch. Jeden tunel bude sloužit jako náhon, druhý je pro odklon řeky, která tu teče. Celou dobu nás přitom pozorují dělníci, kteří pracují na vršku hráze. Všude jsou kamery, no a co?! Stavba je to opravdu monstrózní. Hustý zážitek.
Jedeme dál s tím, že zacigáníme nahoře. Osud chěl jinak, našli jsme dokonalé místo mezi horami. Don se jel projet, byl pryč asi dve hodiny. Přijel šťastný jak blecha k Jimbovi, co tam celou dobu stál a čuměl na tu krásu s pivem v ruce. Dvakrát se vykoupal a bylo mu dobře.
A tak tu teď cigáníme. Vypili jsme zbytek horilky, ale to neva, zítra si koupíme novou!
Dnešek jsme si moc užili, žádní turisté k tomu zatáčková zábava.
Odo: 137108 km
Najeto: 122 km
