Tak se to stalo. Odjeli jsme. V 6 hodin večer měl přijet Magneťák k Jimbovi. Z důvodu na straně Jimba se to nestalo a přijel asi tak v 18:45.
V tu dobu byl už byl Jimbo naštěstí připraven, takže se zidanské duo konečně hnulo. Cíl byl jasně daný, Hlavní nádraží.
Po přijedu se potkáváme s lidmi rozličných kultur. Někteří jedou na GSách, jiní zas na Husquarnách. V živém hovoru pokračujeme asi do tří do rána. Cesta vlakem člověku otevírá úplně nové obzory. Například potkáváme chlápka z Německa, který si ve svém voze veze zbraně a náboje pro nějakou loveckou soutěž na Slovensku.
Debata se nevyhnutelně stáčí k úskalím vlastnictví zbraní v Čechách oder v Německu. Němec Karl nám dokola ukazuje fotky svých dvanácteráckých úlovků, což krátí naši dlouhou cestu. Průvodčí, tedy pracovník Jídelních a Lůžkových Vozů se chtěl přidat do hovoru, avšak jeho angličtina nedosahuje takových kvalit, aby to bylo možné. Pěkně upraveni uléháme na připravená lóže, abychom ráno byli fresh na další cestu.
Ráno nás probouzí průvodčí, tedy pracovník Jídelních a lůžkových vozů snídaní. Objednali jsme si párky a slanou snídani, párky se sice nedaly žrát, ale bylo jich šest. Paštika s rohlíkem taky neurazila.
Od Národního dopravce každý cestující dostane starter pack, neboli malou papírovou tašku a v ní mýdlo a bílé trepky. Moc rádi v nich celou noc chodíme po vlaku.
Ráno to šlo ráz na ráz, tak tak jsme se nasnídali a už dojíždíme do cílové stanice, tedy Košice, hlavná stanica. Pak už jen odkurtovat zidany a vyjet ven směr východ.
V noci jsme projednali plán cesty, ne že bychom něco naplánovali, ale pod tíhou zkušeností ostatních spolucestujících zidanistů jsme usoudili, že nejzábavnější to bude přes Ukrajinu.
A tak se teď nacigáňujeme na košickém nádraží a za chvíli vyjíždíme směr Ukrajina!!!
Slava Ukrajině!
