Rubrika: Zidan Tour 2024 – Albánie …zase

Test postelí dopadl bezvadně, nafukovací lóže to sice není, ale spí se na tom dobře. Fidel spal v hamace v poloze rozevřených nůžek, jelikož pilíře byly moc blízko sebe, takže zas tak nadšen nebyl.

Večer nás překvapil náhlý přílet goa’uldů. Cca 100 m od garáže se ozývaly zvuky podobné přistávajícímu ha’taku. Po prozkoumání okolí zase odlétli. (Doteď nevíme, co to sakra bylo za zvuky, pyramidu jsme tam žádnou nenašli.)

Sic jsme vstali celkem brzy, odjezd se odsunul kvůli průzkumu rozpadlých budov všude okolo nás. Zjistit, o co se jedná, nebylo kvůli jazykové bariéře tak jednoduché, jediný dohledatelný zdroj pojednává o tom, že jsou to bývalá sovětská kasárna. Ta byla postavena na místě, kde byl v 60. letech 20. století prováděn geologický průzkum na ložiska ropy. Ropu nenašli, ale našli vodu, tak postavili lázně a kasárna. Vskutku cenná historická fakta o vesnici Kiskunmajsa. Třeba někdo z čtenářů bude vědět víc… Celý komplex sestává z mnoha panelových domů přesně tak, jak jsme zvyklí ze sovětské architektury na našem území. Je stavěn i s jejich příslověčnou dokonalostí. Například hlavní budovou jsou ve skutečnosti budovy tři, které jsou nalepené na sebe. Bohužel ale není možné projít z jedné do druhé. My vlezli oknem do první, a abychom mohli do druhé, jediná cesta vedla přes střechu. Třetí jsme vynechali, nic kromě kavalců, videokazet, knížek a dalších artefaktů bychom tam asi nenašli.

Fotka z buzerplacu odstartovala další konzumovaci dálničních kilometrů. Srbské hranice nebyly daleko, drobnýchchtiví snědí obyvatelé nám připomněli, že za hrancí už jsme konečně na Balkáně.

Srbskem nás zidany provezly jak nůž máslem. Jediné zbrždění bylo okolo Bělehradu kvůli silnějšímu provozu. Ale to díky 4 pruhům nebyl zas takový problém. Sami sebe jsme se pořád ptali: “Když i Srbové umí stavět okruhy měst dimenzované pro odpovídající provoz, proč to není možné u nás?”

Cílem byl stanoven kemp Enigma nedaleko města Vranje. Je kousek od makedonských hranic a nebýt nejtěžších posledních 10 km, bylo by vše ok. Celý den bylo víceméně hezky, ani vedro ani zima, ale těch posledních 10 km prostě musí chc..pršet. Takže mokří dojíždíme do kempu až cca ve 20:30. Proběhla rychlá debata, jestli nepůjdeme hledat hotel, ale jsme KO. Pršet naštěstí přestalo, ale i tak máme radši napnutou plachtu.

Všichni se moc těšíme za zítřejší konec dálnice někde u Skopje v Makedonii. Objednejte někdo hezké počasí.

V kempu je hospoda, nakrmeni výbrnou pljeskavicí se salátem, sušíme u Zajčarska (pivo) a místní pálenky zidanské hadry. Náš čumil čumí v kufrech. Jeho čas ještě přijde.

Stav tachometru: 132 122 km

Najeto: 624 km

Spotřeba: 6,2 L / 100 km

Slovíčkem pro dnešní den se stává stacion karburanti, neboli benzínka.

Jimbovo krátké technické okénko: Schrödingerův olej je, zdá se, nečekaně stále na svém místě. Po cestě jsem musel jenom trochu dotáhnout dálnicí uvolněnou mlhovku (dálkovku). Manuální tempomat, tedy držák plynu, je super věc.

Spoiler alert: Po dobu naší služby se nic zvláštního nestalo. Ale stane se. Příště.

Jimbo probudil celé osazenstvo ještě před devátou ranní. Jelikož se moc často nestává, že by vstával první, je třeba to zaznamenat. Přes nelibé sténání se všichni zvedli a začali se připravovat na odjezd. Jako první nás opustil Oberzidantechniker, který si to namířil přes Vysočínu domů. My ostatní doklidili haciendu, nacigánili se na zidany a ještě mírně znaveni z večerní seance s Rychtářem a čumilem se vydali vstříc dálničním kilometrům.

A to je v podstatě vše, co by se o dnešním dni dalo říci. Název vychází z toho, že v rychlosti 130 km/h se v interkomech běžně vůbec neslyšíme, čemuž nepomáhají ani špunty, které máme v uších. Takže si na výjezdu z benzínky řekneme vždy čau za 100 km. Kilometry ubíhaly dost pomalu, ale i tak jsme zvládli celou naplánovanou trasu.

Jako bonus se Jimbo podíval do mapy a našel dříve uložený urbex kousek od dálnice, kde si léčíme otlačené zadní části těla a cigáníme. Jedná se o nějaké staré vybydlené paneláky a přízemní domy. V jednom z nich je bezvadná garáž s jámou. Už jsme si naplánvali, kde bude zvedák, ponk, regály a kde budou parkovat naše auta a zidany. Pro dnešek ale vyzkoušíme nové postele a hamaky mezi pilíři. Nemáme tušení, co je areál zač, na průzkum se vydáme ráno a pokusíme se to zjistit. Pak zase nuda na dálnici směr Srbsko a Makedonie.

Pivo máme, čumil čumí jenom trošku.

Slovíčko pro dnešní den je mërzinë, tedy nuuuuuudaaaaaa.

Fidelovo technické okénko: Afrika šlape jako japonské hodinky, takže vám povím, jak jsem před cestou napínal řetěz. Taková jednoduchá věc, by jeden řekl. Začalo to tím, že se ze zidanu začaly ozývat divné zvuky, pojal jsem podezření na povolený řetěz. Řešení se zdá prosté, vezmeš manuál od Hondy a koukneš se, jak se to měří. To byla zásadní chyba. Manuál tvrdí, že si mám změřit vzdálenost mezi ozubenými koly a přesně v polovině měřit průvěs části řetezu pod kyvkou. Zde přišel první zádrhel, protože to hnací ozubené kolo je pod krytem co je pod tyčkou řazení. Musel bych tedy rozebrat celé japonské hodinky, abych mohl dle manuálu postupovat. Nevadí, vezmu to vod voka. Zde přichází druhý zádrhel, tedy to, že řetěz je v oční polovině tak volný, že je možné se s ním při měření dotknout kyvky. Ale pozor, on je tak volný i když je správně natažen! Toto měření tedy nebylo průkazné. Po zhlédnutí několika videí jsem z toho stále nebyl moudrý. Ale v tomhle tápání jsem evidentně nebyl sám, jelikož Google poradil aktualizovaný návod pro novější Afriku, kde je úplně jiný postup. Žádné poloviny se neměří, nahoru se dá pravítko na konec vodící lišty řetězu a změří se, kam se retěz natáhne. Stejně jako na Jawě, nebo jakémkoliv jiném zidanu. Aneb jak dělat záležitost na 10 sekund dvě hodiny. Divný zvuky už to nedělá, tak asi dobrý.

Stav počítadla: 131 498 km

Najeto: 551 km

Průměrná spotřeba: 5,9 L / 100 km

Tuhle větu průběžně hlásíme už asi 3 měsíce. A teď je to tady! Nastal ten den, na který jsme se tak dlouho těšili a připravovali!

Běžně máme s odjížděním problém, než se všichni připraví, než se dodělají důležité úpravy zidanů, které se mohly dělat celou zimu, než se opraví závady, které se náhle objevily, jako třeba staré pneu atd… Ve finále než se všichni nacigání na zidany, a konečně se sejdou na místě startu.

Tohle všechno by se nám dnes podařilo výjimečně brzy. Všichni jsme se svědomitě připravovali, abychom okolo páté hodiny odpolední mohli kopnout do dvou vrtulí a nahodit dvoje křídla, akorát celý den lilo jako z konve. A tak jsme nespěchali, protože představa, že rovnou z garáže vyrážíme v nepromocích, byla strašidelná.

Okolo šesté voda přestala padat, už se jenom držela na zemi a plány na cigánění hned vedle nejdelšího parkoviště naší domoviny (D1) už dávno vzaly za své, protože Fidel díky svým rodinným známostem domluvil využití chaty (skoro vyženěného honosného letního sídla) v obci Zlatkov nedaleko Bystřice nad Pernštejnem.

Nejdražší nám dali poslední sbohem, zamávali kapesníčkem a byli jsme v tahu. Cesta po nejdelším parkovišti naší země nebyla zadarmo, stačili jsme asi 4x zmoknout a 4x zase uschnout. Naštěstí benzínek je na něm dost, takže mírně zmrzlí dojíždíme k honosnému letnímu sídlu rodiny Fidelových. “Počkejte, vyndám vám kus plotu a zajedete na zahradu”, instruuje Fidel zbylé tři zidaninsty.

Na letošní tour jedeme sice tři, ale pro dnešek jsme dohromady čtyři. Sám Oberzidantechniker se totiž rozhodl ochutnat trochu letšního tripu, a tak první večer tráví s námi, škoda jen, že si zítra pojede po svém.

Zpět do Zlatkova: zidany zaparkovány, plot uzavřen, pivo nakoupeno v hasičárně a čumil otevřen. “Neplejtváme vodou, spláchne každej třetí, počítejte si to”, šikanuje majordomus.

Ráno moudřejší večera, zítra nás čeká pro změnu dálnice. Ale neklesáme na duchu ni na mysli! Albánie se blíží!

Pro letošní tour máme pro čtenáře malé zpestření zideníčků, zjistili jsme totiž, že Google translator umí albánsky, a tak se každý den naučíme jedno jejich slovíčko. Některá slovíčka se budou hodit, jiná budou v běžném životě naprosto zbytečná.

Startujeme důležitým slovíčkem Motoçikletë, což znamená zidan.

Jimbovo technické okénko pro dnešek: nebýt majitelem BMW R1150GS již druhým rokem, mohlo by mě překvapit, že po ujetí 66 km po dálnici a opětovném startu, objeví se za mnou modrý atomový hřib. Nepřekvapilo mě to, Schrödingerův olej se hlásí o slovo… Smích spoluzidanistů mě utvrdil v tom, že je vše v pořádku.

Počáteční stav tachometru: 130 756 km

Stav tachometru: 130 947 km

Najeto: 191 km

Spotřeba: 6,1 L / 100 km

A pro ty, kdo dočetli až sem, jsme připravili rubriku Merch, odkaz by již měl být aktivní v hlavním menu. Tam si můžete prohlédnout naše originální zidan tour cetky.