Rubrika: Zidan Tours

Světe div se, podařilo se nám poprvé vyrazit na trasu dopoledne, a to už v 11 hodin. Naše cesta vedla do hlavního města Bosny a Hercegoviny, Sarajeva. Překonali jsme sedmero řek a hor, naše stroje se vysápaly až do 1333 metrů nadmořské výšky. Už jsme si říkali, že místní vozovky jsou evropského střihu, když tu náhle z čista jasna asfalt skončil a následovalo 22 kilometrů šotoliny a kamení. Zajímavostí byl i fakt, že uprostřed odlehlých lesů byl dostupný LTE signál.

Jakmile skončila lehce nepříjemná cesta, museli jsme zastavit kvůli fantomové chybě na Jimbově Zidanu. Prvotní příznaky nás zavedly k odlepené pakně v bubnu zadního kola, ale po chvíli pátrání fantom odlétl, tak jsme pokračovali v hltání kilometrů.

Necelých dvacet kilometrů na to Vojta píchnul přední pneumatiku. Našli jsme nedaleko pneuservis a za pár místních peněz nechali píchlou duši zalepit, ukázalo se, že to byl špičatý nýtek. Následně jsme vzali naše Zidany na pozdní oběd.

V restauraci Sunce si Jimbo s Pírkem objednali pizzu velikosti Jumbo. Na fotce níže můžete vidět porovnání s pizzou o velikosti large, kterou měl Vojta.

Před námi bylo už jen 56 kilometrů do kempu Oaza v Sarajevu, kde jsme se ubytovali v podvečerních hodinách, dotáhli šrouby k dokonalosti a vyrazili do centra Sarajeva najít místo, kde nám zabili Ferdinanda a sejít se starým kámošem Zoranem. Momentálně hltáme točeno Sarajevsko v baru The Bar, krerý vlastní starý zidanista a probíráme se Zoranem život.

Dnes ráno Oberzidantechniker provedl opravu pravého kastlíku ze včerejšího závodu v pomoci tejpy se slovy po opravě “Je to zJaweno”.

Při poledním výjezdu se Král Zidan IV. Krutý podíval za sebe a co nevidí, na zemi čep hlavního stojanu. Co se dalo dělat? Hlavní stojan drc páskou připevnil ke konstrukci Zidanu a vyrazilo se řešit nezbytnosti, jako simkarty s internetem (Zajímavost 30 GB na měsíc tu je za cca 500 českých korun) a zastávka na pumpě. Po doplnění pohonných hmot jsme se vydali na 150 kilometrů dlouhou trať do Jajce.

Cestou jsme podstoupili výstup z Bihaćské nadmořské výšky 230 metrů až skoro do 800 metrů nad mořem. Asi v půli cesty naše banda Zidanistů navštívila místní konobu, kde proběhla ochutnávka typických Bosenských specialit.

Po příjemném obědě jsme znovu nasedli na naše Zidany a dali se dále na cestu 99 kilometrů směrem na Jajce, kde jsme projeli na Zidanech místním hradem a navštívili vodopády Jajce.

Poslední část dne bylo, najít ciganplatz, kde ubytujeme sebe i naše Zidany. Po extrémním stoupání jsme našli neuvěřitelnou louku s výhledem na Jajce a okolí. Je pravdou, že jízda do ostrých kopců si na Jimbově Jawě vzala svou daň v podobě utavené spojky.

Nyní sedíme u ohně a mudrujeme co jsme zažili dnes a jaký bude plán cesty na zítra s pivkem a Morganem v ruce.

Těžko říct, jak se na odjezd bude tvářit spojka Krále Zidana IV. Krutého.

Po včerejšku se Jimbo potřeboval vyspat jelikož 43 hodin nespal a vyrazili jsme až po jedné hodině odpolední. Nejdříve bylo potřeba vyřešit Alešův problém s jeho Zidanem a tak jsme strávili několik hodin objíždění Chorvatských Autodílen. Naštěstí se povedlo a mohli jsme pokračovat v naši cestě.

Opustili jsme vyprahlé pobřeží a vydali se do hor prozkoumat leteckou základnu Željava. Za dosažením našeho cíle náš moto gang podstoupil 5 kilometrů terénní vložky, kde moje Jawa začala vydávat nepříjemné kovové zvuky. Symptomy nás zavedly mylně ke koncovce výfuku a následně se ukázalo, že Jawa utrpěla ztrátu šroubu od víka zapalování. Oberzidantechniker to vyřešil rychlou opravou a mohlo se pokračovat dále.

Kolem šesté hodiny nás uvítaly svojí ohromnosti hory, ve kterých se ukrývá vyhloubená letecká základna.

Tu jsme důkladně prozkoumali a samozřejmě, jak jinak, než průjezdem na Zidanech.

Vyskytla se nám příležitost otestovat stroje ve stylu drag race na vzletové a přistávací dráze. Jasně, moderní stroje staré Jawy a Čezetu jednoduše porazily, ale mezi skupinou Československých strojů probíhal litý boj, které vyhrávala především exportní model Čezety 350/472. Naše závodění se podepsalo na některých Zidanech drobnými šrámy, Jako například na Donově Čezetě odpadl pravý kastlík a moje Jawa se pohybovala, tak absurdně vysokou rychlosti, že jí odpadla ručička rychloměru.

Po neuvěřitelných zážitcích z Željavy jsme zamířili na Chorvatsko-Bosenskou hranici a vydali se směrem město Bihać, do kempu Ada. Tady nás přepadla bouřka a museli jsme se vycigánit pod stříšku místního kiosku s našimi Zidany, kde aktuálně připravujeme večeři s Bosenským pivkem v ruce.

[Ukázat prezentaci]

Po dvou hodinách nakládání Zidanů a hašení drobných problémů, jako byla například roztříštěná přední guma na Alešově Zidanu, jsme na konec vyrazili na noční přejezd z Prahy do Chorvatské Rijeky. V průběhu noční jízdy proběhly dvě nečekané zastávky, a to první na 33. kilometru dálnice D1, kde jsme museli opravit osvětlení vleku a následně za Česko-Rakouskou hranicí Jimbo musel dotahovat všechny šrouby na kolech jeho Trpaslíku (Osobité pojmenování WV T4, které táhlo vlek se Zidany).

Do Rijeky jsme dorazili lehce před 11. hodinou, kde jsme složili naše skvostné Zidany a kolem jedné hodiny naše banda vyrazila vstříc novému dobrodružství… Po ujetí asi 20 kilometrů Alešovi vlétla do bundy vosa, která jej štípla a ani ne pár set metrů nato mu přestal jet Zidan. Tak započaly opravy, které zabraly necelou hodinku. Nutno říct, že to pro něj nebylo překvapením, protože relátka periodicky proměňuje už 8 let. Ani nás to vlastně nepřekvapilo…

I toto se Jeho Nejvyššímu Zidanstvu, po letech služby muže stát.

Jelikož došlo ke zpoždění vůči plánu, kdy jsme původně měli dnes zakončit naši cestu v Bosenském Bihaći, tak se lehce trasa zkrátila. Po průjezdu 66 kilometru dlouhé klikaté cesty přes Cirkvenici do Senje a následně nedalekého kempu v příjemném prostředí mořské zátoky, kde jsme okusili ledovou osvěžující vodu středozemního moře.

V tuto chvíli naše banda nadšených motorkářů odpočívá s pivkem a Myslivcem v ruce a těší se na zítřejší dobrodružství a zážitky.