Dnes byla vznesena otázka co dělat, když jsme o proti našemu plánu napřed. Neptejte se, jaký máme plán nikdo ho totiž nezná. Napadlo nás, opustit Bosnu a jet se vykoupat k moři do chorvatské Makarské.
230 kilometrů je na naše Zidany vcelku slušná porce, ale po asfaltových silnicích to jde celkem snadno zvládnout. Jsme si mysleli… po ani ne třech kilometrech se z příjemného asfaltu stal 20 kilometrů dlouhý zmar a hrůza v podobě štěrku a výmolů. Musí se uznat, že naše Zidaní parta nabrala zkušenosti a terénem jsme projížděli o poznání rychleji. Místo rychlosti želva bylo přeřazeno na rychlostní stupeň křečka Džungarského.
Dnešní mezizastávka proběhla ve městě Sćit, které je zároveň poloostrovem na jezeře Ramsko.
Po natankování PHM už nezbývalo, naž uhánět na Makarskou rivieru! Po průjezdu stáních hranic nás na chorvatské straně po cca 6 kilometrech předjel domorodec, zastavil naši rozjetou koupací (v potu) partu a lámanou němčino-chorvatštinou nám sdělil, že jeho první motorka byla Jawa, a že nás zve na pivko. Zjistili jsme, že borec se jmenuje Marian, je místní obkladač, nábytkář a bůh ví co ještě, a k tomu milovník Zidanů. Po příjemné hodině s Marianem jsme po dvou Ožujskách pokračovali do Makarské, kde jsme obsadili kemp Riviéra.
Teď sedíme s Morganem v ruce u moře a hledíme vstříc dalším dnům.
Zidanicek by Zdendicek
#like