V 7:50 ráno nás probudila odjíždějící parta zidanistů ze včera. Už jsme skoro odcigánění a připravujeme se na odjezd, když tu náhle slyšíme vrtulník. Za nedlouho se objeví nad korunami stromů, tak jej sledujeme a Jimbo uznale poznamená, že se jedná o vojenský vrtulník jednotek EUFOR. V tu chvíli přiletí nad hotel Igman a začne se z něj slaňovat vojcl na střechu rozbité budovy. A hned za ním druhý. Následně nad námi pilot udělal otočku, vojáky vyzvedl a letěl pryč. Na Igmanu byl kde kdo, ale tohle vidět, to se jen tak někomu nepoštěstí.
Chvíli na to jsme se doodcigánili a vyrazili na nedalekou horu, kterou nám doporučili kluci z druhé party. Prý tam vede asfalt. Omyl. Opravdu jsme se snažili vysápat na cca 2000 metrů vysokou horu, ale podmínky ostrého stoupání a hluboké vrstvy štěrku byly těžce mimo limity našich zidanů. Tak jsme to radši obrátili a pokračovali k jezeru Boračko.
Museli jsme vystoupat pres pohoří až do výšky 1653 metrů nad mořem, což je výše než nejvyšší bod v České republice, tedy špička vysílače na hoře Praděd, která se nachází v 1637,5 metrech nad mořem.
Chcípli jsme motory a zdarma sjeli k jezeru Boračko bez pomoci koňských sil našich Zidanů. Neboj mami, i bez nastartovaného motoru Zidan brzdí.
U jezera jsme do sebe naházeli mješano maso a jezero zůstalo nevyfoceno… tak si přestavte krásnou průzračnou vodní hladinu zařízlou do vysokých skal, které jsou poseté jehličnany. A nebo si to prostě vygooglete.
Kilometry ubíhaly okolo řeky Neretvy jejíž meandry nás zavedly do města Mostar do kempu Neretva. Tři kilometry pěšky od kempu jsme navštívili jeho centrum a přešli znovupostavený Starý most, jehož původní dvojče z roku 1567 bylo zničeno chorvatskou armádou při bosenské válce. Teď, jako obvykle, sedíme v hospodě a s pivkem v ruce a rozebíráme náš cestovní plán na další dny.
Ahoj Lasky (hlavně Done) ❤️ Musím říct, ze takový deník z cest je vyborny nápad a Zdendo, už teď hltám každý tvůj popis dnů jen tak dal……užívejte!!!!