Sarajevo nás tak uchvátilo svojí pohostinností, že návrat do kempu Oaza proběhl už ve 4 hodiny ráno. To předznamenalo pozdější výjezd z kempu po Olympijských skvostech v okolí Sarajeva. Mezitím co ostatní Zidanisté spali, já si došel do nedalekého OBI pro spojovací materiál a připevnil si odpadlé šrouby u držáku SPZ.
Aleš, člen našeho gangu, musel kvůli pracovním povinnostem odjet domů, během tři dnů by se tak měl dopravit do Tábora v Čechách.
Kolem půl druhé odpolední jsme vyrazili na 200m dlouhou cestu do místní prodejny autodílů, ke koupi nové segrovky stojanu na Jimbovu Jawa strava off road madness machine (Zoran credit). Dále cesta pokračovala na urbex po místech, která zbyla ze zimní olympiády konané v roce 1984.
Prvních 20 kilometrů jízdy nás dovedlo k opuštěné bobové dráze, jejíž celou délku jsme důkladně objeli, abychom skončili v cílové rovince.
Další zastávkou pro nás byly skokanské můstky, ke kterým jsme sjížděli šíleně prudkou louku, abychom zjistili, že kousek vedle je normální příjezdová cesta.
Hned na to nás naše Zidany zavedly do Hotelu Igman, kde bude i naše dnešní přespání. Nebojte se, že by to byl obyčejný hotel, na to nás neužije, jedná se o rozpadlou ruinu ve které spali olympionici, kupříkladu i Čechoslovák Pavel Ploc, starosta Harrachova a zároveň olympijský skokan.
Asi největším překvapením bylo, když jsme se blížili ke skokanským můstkům a potkali 11 frajerů z Čech, kteří jeli na starých Jawách vesměs na kejvačkách. Vojta náhodou z nich znal jednoho kluka, a tak dnes budou s námi bivakovat u hotelu Ijman. S pivkem v ruce probereme naše zážitky se stroji na cestách.
