Světe div se, podařilo se nám poprvé vyrazit na trasu dopoledne, a to už v 11 hodin. Naše cesta vedla do hlavního města Bosny a Hercegoviny, Sarajeva. Překonali jsme sedmero řek a hor, naše stroje se vysápaly až do 1333 metrů nadmořské výšky. Už jsme si říkali, že místní vozovky jsou evropského střihu, když tu náhle z čista jasna asfalt skončil a následovalo 22 kilometrů šotoliny a kamení. Zajímavostí byl i fakt, že uprostřed odlehlých lesů byl dostupný LTE signál.
Jakmile skončila lehce nepříjemná cesta, museli jsme zastavit kvůli fantomové chybě na Jimbově Zidanu. Prvotní příznaky nás zavedly k odlepené pakně v bubnu zadního kola, ale po chvíli pátrání fantom odlétl, tak jsme pokračovali v hltání kilometrů.
Necelých dvacet kilometrů na to Vojta píchnul přední pneumatiku. Našli jsme nedaleko pneuservis a za pár místních peněz nechali píchlou duši zalepit, ukázalo se, že to byl špičatý nýtek. Následně jsme vzali naše Zidany na pozdní oběd.
V restauraci Sunce si Jimbo s Pírkem objednali pizzu velikosti Jumbo. Na fotce níže můžete vidět porovnání s pizzou o velikosti large, kterou měl Vojta.
Před námi bylo už jen 56 kilometrů do kempu Oaza v Sarajevu, kde jsme se ubytovali v podvečerních hodinách, dotáhli šrouby k dokonalosti a vyrazili do centra Sarajeva najít místo, kde nám zabili Ferdinanda a sejít se starým kámošem Zoranem. Momentálně hltáme točeno Sarajevsko v baru The Bar, krerý vlastní starý zidanista a probíráme se Zoranem život.
Díky za Vaše zážitky. Otevírám mapu a cestují s Vámi. Dobrou cestu
Dekujeme, klidne zase napiste, my Vam zase treba zavolame. 🙂