Dnes jsme museli z ekonomicko-finančních důvodů vyslat Pírka do Bihaće pro místní měnu. Nikdo nechce karty a místní BAMbule už nemáme. Mezitím se zbytek party vydal do lesů sjíždět offroadové cesty. Nesmírně nás zaujala místní architektura, na rozlehlých pláních je, obvykle za hřbitovem, jednou za čas velká hacienda, která je buď zabedňená nebo rozpadlá. A dost často se za ní nachází hrad.
S pírkem jsme se potkali v kempu Buk a nasledně se dali na cestu k vodopádu na řece Una, který se nazývá Štrbački Buk. Následně nás Zidany zavedly na zrušenou železniční dráhu, kde jsme prolezli dva tunely a prozkoumali zastávku v Martin Brodu a příhraniční zastávku na řece Una. Za ní už se řeka stáčí do Chorvatska, takže nás na malém motsku zastavila cedule „nepřecházejte most, státní hranice“.
Pírko nás bohužel musel před obejevením místních železničních zastávek opustit a střetli jsme se s ním až v kempu.
Teď jsme na večeři s rakijí v ruce a pomalu se loučíme s Bosnou a Hezregovinou.
