Autor: Mandak

Závěrečný den našeho Bosensko-Hercegovinského výletu byl v duchu pomalého ústupu z Chorvatska. Ranní koupání v moři uzavřel dopolední oběd a následoval odjezd z kempu.

Náším posledním cílem bylo najít vhodnou pláž, na které se vycigáníme s Trpaslikem a zidany na podvalu. Musíme říct, že práce s mapou nám jde perfektně a na druhé pláži jsme našli ideální cigánské podmínky. Po objevení pláže nás čekal poslední úkol, a to naložit zidany a věci do Trpaslika. Toho jsme našli neporušeného a spokojeně spinkajícího, podval jakbysmet. Po dvou a půl hodinách nadávek při složitém kurtování zidanů byl cíl jasný! Vyvalit se na pláži a počkat do večera na noční odjezd.

Teď sedíme v autě bez pivka a drtíme si to domů. Ani kořalku nemáme. Smutný konec…

Děkujeme vám za sledovaní i komentáře podpory. Díky taky klukům, kteří pomáhali zážitky vytvářet a dělat tento výlet o to více nezapomenutelným.

Dnešní cíl byl jasný, dostat se z Bosenského národního parku Una do chorvatské Cirkvenice. Cesta sice měří 180 kilometrů, ale pro naše Zidany je to celodenní výprava.

Vyrazili jsme v deset ráno z kempu Buk směrem “Japonské cosi” (edit Jimbo: Japodski otoci) u Bihaće. Úchvatný soubor ostrovů na řece Una. Pravdou je, že místní restaurace byla také úchvatná, ale především díky nekvalitní práci mladého číšníka. Objednávka byla následující: dvakrát burger, jednou burger se smetanou a čevapi. Přišel čtyřikrát burger a ne ledajaký, velký pita chleba s ultraslanou podrážkou uvnitř a cibulí vedle. No co, sedli jsme na zidany a vyrazili přes Bihać na státní hranici přejít na území Chorvatska.

Na státní hranici proběhla důkladná kontrola všech nejen tělních otvorů, za kterou byl jeden náš nejmenovaný člen odměněn chorvatskou celní správou dost mastnou pokutou za neúmyslné pašování tabákových výrobků.

Dalších 127 kilometrů v Chorvatsku proběhlo bez významnějších nástrah, krom toho, že Vojta na mém Zidanu měnil svíčky. Aleši, ta vytažená fajfka držela až sem! Příjezd do Cirkvenice proběhl až v devět večer.

Po rychlém skoku do moře a sprše sedíme s pivem v ruce a plánujeme zítřejší odjezd zpět do vlasti.

Dnes jsme museli z ekonomicko-finančních důvodů vyslat Pírka do Bihaće pro místní měnu. Nikdo nechce karty a místní BAMbule už nemáme. Mezitím se zbytek party vydal do lesů sjíždět offroadové cesty. Nesmírně nás zaujala místní architektura, na rozlehlých pláních je, obvykle za hřbitovem, jednou za čas velká hacienda, která je buď zabedňená nebo rozpadlá. A dost často se za ní nachází hrad.

S pírkem jsme se potkali v kempu Buk a nasledně se dali na cestu k vodopádu na řece Una, který se nazývá Štrbački Buk. Následně nás Zidany zavedly na zrušenou železniční dráhu, kde jsme prolezli dva tunely a prozkoumali zastávku v Martin Brodu a příhraniční zastávku na řece Una. Za ní už se řeka stáčí do Chorvatska, takže nás na malém motsku zastavila cedule „nepřecházejte most, státní hranice“.

Pírko nás bohužel musel před obejevením místních železničních zastávek opustit a střetli jsme se s ním až v kempu.

Teď jsme na večeři s rakijí v ruce a pomalu se loučíme s Bosnou a Hezregovinou.