Autor: Mandak

Dnešek byl závěrečným dnem naší velké expedice. Už v noci jsem si byl jistý, že posledních 560 kilometrů zvládnu v jeden den. Vojta mi sice nabídl možnost přespat u jeho rodiny, ale myšlenka být tak blízko své vlastní posteli byla lákavější.

Ráno jsme vstali časně a krátce po 7:30 jsme byli na cestě. Po noci byla silnice kluzká, tak jsme jeli opatrněji. Únava se vsak nás držela, vzhledem k tomu, že minulé dny jsme najeli mnoho kilometrů. Naší první zastávkou byla snidane v McDonald’s, situovaný 100 kilometrů od našeho posledního kempu. Měli jsem v hlavě ještě zvláštnost tohoto kempu – chyběla tam recepce, což nám ráno způsobilo menší moralni komplikaci. Nakonec jsme bohuzel odjeli bez placeni.

Dále nás čekala klikatá cesta a přejezd přes Rakousko a zdál se byt nekonečný kvůli těsnému postavení vesnic vedle sebe. Při průjezdu hranic v ČR jsme cítili, že se blížíme domů. Ačkoli bylo ještě 350 kilometrů před námi, v srdci jsme už byli doma. Nedaleko Jihlavy jsme se s Vojtou rozloučili a každý pokračoval svou cestou.

I když začátek cesty plynul pomalu, tak poslední úsek uběhl v okamžiku. Krátce před západem slunce jsem byl doma. Muj tachometr se zastavil na cisle 4153 kilometrů. Tím skončilo jedno z nejzajímavějších dobrodružství mého života – plné nádherných výhledů a nezapomenutelných zážitků.

Doufám, že jste si naše příběhy z cesty užili stejně jako my, a těšíme se na další dobrodružství, které nás čeká

English:

Today marked the final day of our grand expedition. Already during the night, I was certain that I could handle the last 560 kilometers in a single day. Although Vojta offered me the option to spend the night at his family’s place, the thought of being so close to my own bed was more tempting.

We got up early in the morning, and shortly after 7:30, we were on the road. The road was slippery from the night, so we were driving cautiously. However, fatigue was still hanging over us, considering the many kilometers we had covered in the past days. Our first stop was breakfast at McDonald’s, located 100 kilometers from our last campsite. I still had the peculiarity of that campsite in my mind – the absence of a reception, which caused us a minor moral dilemma in the morning. In the end, unfortunately, we left without paying.

Next, we faced winding roads and crossed Austria, which seemed endless due to the villages being closely packed together. When we crossed the Czech border, we felt we were getting closer to home. Although there were still 350 kilometers ahead of us, we felt at home in our hearts. Near Jihlava, Vojta and I said our goodbyes, and each of us continued our own way.

Although the beginning of the journey went slowly, this last stretch passed in an instant. Shortly before sunset, I was home. My odometer stopped at 4172 kilometers. Thus ended one of the most exciting adventures of my life – full of beautiful views and unforgettable experiences.

I hope you enjoyed our travel stories as much as we did, and we look forward to the next adventure that awaits us.

Ráno začalo zvostra, jelikož jsme si mysleli, že nás mohla ráno probudit hraniční policie. V 7 hod. nás tedy překvapilo zastavení auta, cvakly dveře, ale nic se nedělo. Zvědavost nám nedala, a tak jsme vylezli ven a zjistili, že to jsou místní rybáři, kteří jdou lovit do místní řeky. Díky tomu jsme byli vzhůru již v 7:30 a naše výprava mohla vyrazit lehce po 8:30 na průzkum místních opuštěných tunelů, které spojovaly Bosnu s Chorvatskem v minulých dobách.

Po lehkém průzkumu tunelů jsme vyrazili prohlédnout si místní opuštěnou železniční stanici a poté jsme směřovali na sever Bosny. Po překročení bosensko-chorvatské hranice jsme se vydali na místní opuštěný pomník na Petrově hoře. Tato gigantická betonová stavba byla mnoho let opuštěná a za tu dobu značně zchátrala. Místní obyvatelé v minulosti rozebrali její nerezový plášť, protože nerez je zde velmi ceněn, což dalo vzniknout krásnému urbexu. Přes zákaz vstupu jsme prozkoumali budovu od spodních pater, které byly opravdu strašidelné, až po vršek, který je v současné době používán jako vysílač mobilního signálu.

Po této návštěvě jsme směřovali do Rakouska, konkrétně do Štýrského Hradce. Cesta byla dlouhá a do kempu jsme dorazili až kolem 9. hodiny po nájezdu zhruba 430 kilometrů. Přestože kemp byl obsazen, na vrátnici jsme nikoho nenašli, takže jsme se ubytovali a ráno uvidíme, jak to dopadne. Při teplotě 13°C jsme se rozhodli dnešní večer zakončit brzy, abychom mohli zítra v plné síle pokračovat naší cestě.

English:

The morning started briskly because we thought the border police might wake us up. At 7 a.m., we were surprised by a car stopping, the doors clicking, but nothing happened. Curiosity got the better of us, so we got out and found that it was local fishermen heading to the nearby river for their catch. Thanks to this, we were up by 7:30, and our expedition could set out shortly after 8:30 to explore the local abandoned tunnels that once connected Bosnia to Croatia in the past.

After a light exploration of the tunnels, we went to see the local abandoned railway station, and then we headed north in Bosnia. After crossing the Bosnian-Croatian border, we visited the abandoned monument on Petrova Mountain. This gigantic concrete structure had been abandoned for many years and had deteriorated considerably over time. Local residents had disassembled its stainless steel shell in the past because stainless steel is highly valued here, giving rise to beautiful urbexing. Despite the no-entry signs, we explored the building from the lower floors, which were truly eerie, to the top, which is currently used as a mobile signal transmitter.

After this visit, we headed to Austria, specifically to Styria. The journey was long, and we arrived at the campsite around 9 p.m. after covering roughly 430 kilometers. Although the campsite was occupied, we found no one at the gate, so we settled in, and we’ll see how it goes in the morning. With a temperature of 13°C, we decided to end the evening early so that we could continue our journey tomorrow with full energy.

Dnešní ráno začalo bez Zdendy smutně. Den jsme započali tím, že jsme se vykoupali v místním jezeře, které mělo osvěžujících odhadem 15°C. Po koupání jsme si dvě hodiny odpočinuli na pláži, čekajíce, zda bude pist opraven.

Nakonec jsme se rozhodli balit a vyrážíme směr sever. Cesta byla klikatá, plná ostrých zatáček, vedoucí nádherným lesem. Po cestě jsme projížděli různorodou krajinou: od savan přes roviny podobne Texasu až po kopce plné drobných keřů. Tato rozmanitost krajiny nás skutečně uchvátila. V průběhu dne jsme zjistili, že Zdena svůj boj prohrál.

Smutní, ale s odhodláním jsme pokračovali v cestě domů. K obědu bylo klasicky: maso, salát a chleb. Při finální etapě cesty do naší dnešní destinace jsme narazili na zanedbané silnice, což nám už tak radostné nepřišlo. Ale vytrvali jsme a těsně před západem slunce dorazili na naše kempingové místo u řeky, kterou bych opravdu nazval ledovou. V rámci zkoumání jsem vodu otestoval a teplota byla opravdu hranicni. Nyní sedíme bez signálu a plánujeme, kam se vydáme zítra

Mezitím Zdenda v Černé Hoře.

V 10 ráno jsme přišel na dílnu a moje Jawa byla hotová, rozloučili jsme se s Lucijou a s její rodinou sedl na motorku a jel za klukama po devíti kilometrech mojí jízdy bohužel přestal znovu pracovat motor a táta od Lucijia pro mě přijel s odtahovkou. Na dílně jsme zjišťovali co se dá dělat, ale bohužel problémy s motorem jsou větší než se zdálo a museli jsme zavolat do pojišťovny, že to neopravíme.

Následně probíhala komunikace mezi mnou a pojišťovnou, jak repatriovat motorku s věcmi a mě do Prahy nebudu vás zatěžovat zdlouhavými a nudnými informacemi o vyjednávání, závěr je takový že motorka příští týden vyráží směr do Prahy a Já letím přes Vídeň domů zítra ráno.

Než uzavřu dnešní Zideníček, rad bych tu zanechal pás slov k Lucija a její rodině.

Lucija je mladá žena, která se ničeho nebojí studuje v Německu inženýrství v rámci autoprůmysl. Ta holka od mala pomáhá takový v dílně vyzná se v autech líp než kde jaký chlap a má mladý moderní smýšlení o světě. Vládne perfektní angličtinu a němčinu. Prostě člověk, který mě na celé trase překvapil nejvíc ze všech. Zároveň má perfektní rodiče a cela jejich rodina mi velice pomohla s ubytováním a řešením věci okolo mého odletu. Původně jsme si myslel, že o Černé Hoře toho moc nenapíšu, ale poznal jsme tu skvělou rodinu a to je výborná vizitka Černé Hory.

Teď sedím v hotelovém baru s pivkem ruce a plánují co si dám doma k obědu.

English:

Today’s morning began sadly without Zdena. We started the day by taking a dip in the local lake, which had a refreshing estimated temperature of 15°C. After the swim, we rested on the beach for two hours, waiting to see if the motorcycle would be repaired.

In the end, we decided to pack up and head north. The road was winding, full of sharp turns, leading through a beautiful forest. Along the way, we passed through diverse landscapes: from savannas to plains resembling Texas, to hills covered in small shrubs. This landscape diversity truly captivated us. During the day, we learned that Zdena had lost her battle.

Sad but determined, we continued our journey back home. Lunch was the usual: meat, salad, and bread. During the final leg of our journey to today’s destination, we encountered neglected roads, which didn’t bring us much joy. But we persevered, and just before sunset, we arrived at our campsite by the river, which I would truly describe as icy. In my exploration, I tested the water, and the temperature was truly borderline. Now, we’re sitting without a signal, planning where we’ll head tomorrow.

Meanwhile, Zdena in Montenegro.

At 10 in the morning, I arrived at the workshop, and my Jawa was ready. We said goodbye to Lucija and her family, and I hopped on the motorcycle. After about nine kilometers of my ride, unfortunately, the engine stopped working again, and Lucija’s dad came to pick me up with a tow truck. At the workshop, we tried to figure out what to do, but unfortunately, the engine problems were more significant than they seemed, and we had to call the insurance company because we couldn’t fix it.

Subsequently, there was communication between me and the insurance company about repatriating the motorcycle with my belongings, and I won’t burden you with lengthy and boring details of negotiations. The conclusion is that the motorcycle will be heading to Prague next week, and I’m flying home via Vienna tomorrow morning.

Before I close today’s diary, I would like to leave a few words about Lucija and her family.

Lucija is a young woman who is not afraid of anything. She studies engineering in Germany, focusing on the automotive industry. Since childhood, she has been helping in the workshop and knows more about cars than most guys, with a young and modern worldview. She speaks perfect English and German. She was the one who surprised me the most throughout the entire journey. At the same time, her parents are wonderful, and their whole family greatly helped me with accommodation and solving matters related to my departure. Originally, I thought I wouldn’t have much to say about Montenegro, but I got to know this great family, and that’s a fantastic endorsement for Montenegro.

Now I’m sitting in the hotel bar with a beer in hand, planning what to have for lunch at home.

Ráno proběhlo v celku rychle jen, Jarda si ještě doupravoval řetěz na motorce a mohlo se vyrazit.

Ujeli jsme cca 30 kilometrů a moje Jawa zničeno nic ztratila výkon a zastavila se, dotlačili jsme jí k blízké pumpě a začali řešit co se stalo. Zkušenost nám pravila, že by to mohla být nejspíš příliš bohatá směs (Hodně vzduchu v benzinu) a že by mohl být propálený píst, při kontrole svíčky, která byla roztavená už se jednalo o téměř jistotu. Jelikož jsme neměli nářadí na sundání hlavy motoru, tak byl sundán výfuk a před otvor do motoru bylo vidět na píst, ve kterém byla cca centimetr velká díra.

Bylo nám, jasné, že tohle sami nezvládneme a tak jsem si přivolal asistenční službu. Nevěřili jsem tomu, že zde bude možnost náhradního dílu, jelikož Jawa servis není po světě, tak běžný. Přijela pro mě odtahovku s pánem a jeho dcerou, která uměla perfektně anglicky. Nevěřil jsem, že Halina bude opravitelná a já budu s motorkou být repatriovaný domů, tak jsme kluky poslal dál na trasu aby se nezdržovali. Když byla Halina odtažena do servisu, tak se tam zjevil borec, který by snad mohl mít díly na Jawu.

Po hodinách čekání a zjišťování jestli náhradní díly budou k sehnání, se ukázalo, že zítra dopoledne bude Jawa provozu schopná. Jak jen to bude možné, tak zbytek našeho tour gangu doženu.

Následuje pokračování od kluků.

Po obědě jsme se s Zdendou rozloučili a vydali se směrem k Bosně. Zvolili jsme nejbližší trasu, která vedla mimo civilizaci. Cesta byla klikatá, plná krásných zatáček. Při příjezdu na bosenské hranice jsme s údivem zjistili, že tento přejezd jsme v minulosti již využili.

Okolo páté hodiny večer jsme se vydali směrem k Borčickému jezeru. Avšak s přibývajícím večerem se nám cesta zdála poněkud dlouhá. Rozhodli jsme se proto vydat k místnímu jezírku, které se však ukázalo být nepřístupné. Nakonec jsme zvolili terénní cestu, která byla opravdu zvláštní. Střídala se na ní šotolina s asfaltem první kategorie. Cesta byla dlouhá 30 kilometrů, a s přibývajícím večerem se postupně zhoršovala, až se nakonec změnila v terénní peklo.

V osm hodin večer, uprostřed tmy, jsme dorazili na asfalt. Poplácali jsme se po zádech, natočili krátké video a vydali se hledat místní kemp. Ačkoli zde byly tři kempy, všechny byly zavřené. Nakonec jsme přenocovali na místní pláži a vydali se vstříc vstřebávání nezapomenutelných zážitků.

English

In the morning, things went relatively quickly; Jarda made some adjustments to his motorcycle, and we were ready to go.

We had covered about 30 kilometers when my Jawa suddenly lost power and came to a halt. We pushed it to a nearby gas station and started to figure out what had happened. Our experience suggested it might be a too rich fuel mixture (too much air in the gasoline), and a check of the spark plug, which was melted, almost confirmed it. Since we didn’t have the tools to remove the engine head, we took off the exhaust, and through the opening into the engine, we could see a hole about a centimeter in size in the piston.

It was clear to us that we couldn’t handle this ourselves, so I called for roadside assistance. We weren’t very optimistic about finding spare parts here because Jawa service centers aren’t common worldwide. A tow truck arrived with a man and his daughter, who spoke perfect English. I didn’t believe Halina (my Jawa) would be repairable, and I would have to be repatriated home with the bike. So, I sent the guys ahead on the route to avoid them getting delayed. When Halina was towed to the service center, a guy appeared who might have spare parts for the Jawa.

After hours of waiting and checking if the spare parts would be available, it turned out that Halina would be roadworthy tomorrow morning. As soon as possible, I’ll catch up with the rest of our tour gang.

Now, let’s continue with the story from the guys.

After lunch, Zdeněk and I said goodbye and headed toward Bosnia. We chose the nearest route, which led us away from civilization. The road was winding, full of beautiful turns. When we arrived at the Bosnian border, we were surprised to find that we had used this crossing before.

Around 5 o’clock in the evening, we set out for Lake Borčičko. However, as the evening progressed, the road seemed somewhat long to us. We decided to head to a local lake, which turned out to be inaccessible. Finally, we chose a dirt road, which was quite peculiar. It alternated between gravel and top-notch asphalt. The road was 30 kilometers long, and as the evening advanced, it gradually worsened until it turned into off-road hell.

At 8 o’clock in the evening, in the middle of the darkness, we reached the asphalt. We patted ourselves on the back, recorded a short video, and set out to find a local campsite. Although there were three campsites in the area, they were all closed. In the end, we spent the night on the local beach and embarked on the journey of absorbing unforgettable experiences.