V epilogu poslední tour jsme slibovali velké plány. Tak tady jsou! Zní to jako vtip, ale fakt nejedeme do města v americkém státě New Mexico. Jedeme opravdu do Afriky!
Ptáte se proč jedeme zrovna tam? Jeden velký cestovatel tvrdí: „Největší dobrodružství je pořád v Africe“, tak co bychom to byli za zidanisty, kdybychom se na to nejeli podívat? A proč ne rovnou do nějakého zajímavého státu? Původní nápad samozřejmě byl obligátní Maroko, tam ale dnes už jezdí každý, na turisty jsou tam místní dobře připraveni a mistrně působí vítr v jejich peněženkách. To tedy zůstalo jen záložním plánem, kdybychom do Alžírské demokratické a lidové republiky nedostali vízum. A to jsme co? To jsme právě po mnohaměsíčních peripetiích s přípravami získali!
Co o zemi říká web MZV: „Aktuální situace v zemi je stabilizovaná a klidná. Nicméně vzhledem k latentnímu riziku bezpečnostních incidentů MZV ČR doporučuje při cestách do Alžírska dbát opatrnosti a dodržovat veškeré zásady individuální bezpečnosti. Bezpečnostní rizika jsou spojená především s individuální turistikou a jde zejména o riziko běžné kriminality a krádeží. Nedoporučuje se pohyb za účelem individuální turistiky mimo městské aglomerace a v neobydlených místech, která nejsou pod stálou kontrolou místních bezpečnostních složek. Neorganizované individuální cesty do jižních oblastí země se nedoporučují. Pokud jsou podniknuty cesty na jih, důrazně doporučujeme sjednat spolupráci s prověřenou lokální cestovní kanceláří či místním zkušeným průvodcem.“
My víme, že poslední státní převrat proběhl v Alžíru hrozně dávno, v roce 2019, kdy jejich prezident byl nátlakem donucen k odstoupení, takže individuální turistika mimo městské aglomerace s prověřenou CK Zidan Tour bude naprosto bezpečnou volbou.
Cesta do největší země černého kontinentu (snad se mu tak ještě smí říkat) však není zadarmo. A to nejen finančně. Všechno začíná u žádosti o víza. Kdo někdy o nějaká víza žádal, ví, že to není sranda, a pokud jde o arabskou zemi, platí to dvojnásob. Web pražské ambasády je celkem strohý, takže Jimbo tráví hodiny dopisováním s každým, kdo je ochoten sdělit nějaké informace – nechceme něco podcenit a nedostat to kvůli nějaké kravině. Rozčarování přichází ve chvíli, kdy není vůbec jasné, co je a co není pravda. Jeden říká, že je nutné dodat itinerář cesty s rezervovanými a zaplacenými hotely po celé trase, druhý říká, že nic takového není třeba. Jeden tvrdí, že bez pozvání se tam nedostaneme, nebo nás tam nepustí bez lokálního průvodce, tak sháníme pozvání. Další, Čech, který vozí do země turisty jezdit na motorkách říká, ať tam vůbec nejezdíme, protože tam nekoupíme benzín! Zkrátka každý říká něco jiného, včetně holých nesmyslů, a my si máme vybrat. Po několika měsících pátrání stále víme, že vlastně nic nevíme. Volání na ambasádu také nic neřeší, když už se s někým spojíme, anglicky mluví tak špatně, že není schopen odpovědět, případně rovnou řekne, že bude mluvit Arabsky nebo Francouzsky, ne jinak.
A tak volíme jinou cestu: zaměstnáváme naši Francouzsky mluvící kamarádku Verču, s tou už se le embassy baví a všechny informace jí řeknou. Společnými silami vyplňujeme žádost o vízum, která MUSÍ BÝT BEZPODMNÍNEČNĚ NAPSÁNA VELKÝMI PÍSMENY, jinak ji NEPŘIJMOU, což nám také sdělil jeden z cestovatelů. Podat to radši jedeme oba, kdyby ještě něco chtěli. Ambasáda má otevřeno do 16 hodin, avšak až na místě zjišťujeme, že žádost o vízum můžeme podat jen do 12 hodin, takže podání další den. Vyzvednutí víz je možné do 15 hodin. Všechno se ale děje u stejného okýnka a stejného člověka, no tak co to je za bordel?! Každopádně víza máme, a tak bychom chtěli poděkovat úplně všem cestovatelům, kteří ochotně poskytovali své zkušenosti, bez vás by to bylo o dost složitější. Ze všech jmenovitě děkujeme Honzovi Dufínovi z https://www.facebook.com/dolunahoruafrikou2025, t.č. na velkém okruhu Afrikou někde v Kapském městě a Vláďovi T. z www.motobox.cz, kteří nám dali nejvíc čerstvých informací. Příště to třeba budeme my, kdo ochotně poradí bezradným cestovatelům, aby se kruh uzavřel.
Víza se zdařila sehnat na první pokus, tak hurá pro letenky, lodní lístky, přepravu zidana a další záležitosti.
Hlavní město Alžírska, Alžír, je od Prahy vzdáleno přes 1700 km vzdušnou čarou, v cestě kromě víz a několika evropských zemí stojí také Středozemní moře, které budeme muset nějak překonat. Jimbo objevil společnost, která vozí zidany do Říma a následně našel i trajekt, který se plaví jednou týdně do Tunisu. Z Tunisu už by se pak dalo po zemi dostat na východní alžírsko-tuniskou čáru. Problém této trasy a i důvod, proč jí nakonec nevolíme, je, že cesta trvá obludně dlouho. Trajekt se plaví 33 hodin, k tomu je nutno připočítat čas na cestu do Říma, přístavu a následně i na cestu z Tunisu. Optimistický předpoklad cesty v jednom směru byl cca 3, spíš 4 dny. To samé by nás pak čekalo i cestou zpět a tolik dovolené opravdu nemáme.
Proto volíme jinou trasu. Do Španělské Malagy jezdí každý týden česká společnost Motobox, s jejímž zakladatelem je shodou okolností Jimbo v úzkém kontaktu, neboť byl v Alžíru na přelomu roku 24/25, takže Jimbovi dodal spoustu cenných informací. Zidany se tedy svezou kamionem z Písku až do Malagy, kde si je po krátkém letu vyzvednou dva zidanisté – Král Zidan IV. Krutý a Ministr pro Zidan. Dále cesta povede do přístavu Almeria, ze kterého se vypravují lodě směr Afrika. Ta naše odplouvá v úterý večer a plaví se cca 9 hodin přímo do alžírského Oranu, zahrajeme si tak na spojence z roku 1942, kteří se ve stejném přístavu vylodili v rámci operace Torch.
Zidany však vyzvedneme v sobotu po příletu, takže budeme mít možnost projetí malé části Španělska. Z Malagy je to do Almérie asi 200 km, to bychom za 4 dny mohli zvládnout.
Po přírazu k molu v Alžírském Oranu očekáváme arabský hraniční striptýz, moc nás na tyhlety věci neužije, tak snad nebude trvat moc dlouho. Dále tam máme rezervovaný hotel na první noc, který hodláme obsadit ihned po vpuštění do země. Následně se pokusíme rozkoukat, vyřešit peníze a ty internety a uvidíme co dál.
V nějakém dalším zideníčku se podělíme o to, jak probíhaly přípravy našich zidanů, řekneme si něco o přepravě a spoustu zajímavých věcí.
A kdo že teda jede? Jimbo na svém BMW R1150GS Adventure a Pírko na svém BMW F650GS. Monotematický výběr značek měl rozčeřit Don Magneton, ale z rodinných důvodů se bohužel vyoutoval :-(.
Můžeme už jet prosím? Rolujeme z ostravské stojánky 11. 4. 2025 večer, těšte se s námi, tak daleko Zidani ještě nebyli, bude to jízda!
