Jak bude probíhat dnešní den, bylo ještě ráno trochu ve hvězdách. Podaří se roztlačit zidana? Kam vlastně pojedeme? Přímo do Oránu? Chceme jet ale okolo moře a ještě něco vidět! Chtěli bychom taky ještě pocigánit, než opustíme Afriku!
Po snídani jsme sbalili věci a jeli dle plánu, který byl vymyšlen u večerního plecháčku s vínem. Jimbo odlehčil zidana, aby se nám ho podařilo vytlačit z garáže, následně na něj nacigánil všechny věci, aby opět ztěžkl a lépe s nám přetlačoval motor. Pak byla aktivována včerejší startovací sekvence: vytlačit na kopeček, otočit, pustit dolů a vší silou tlačit a odrážet se. Ke konci kopce Jimbo nechává klouzat spojku a, světe div se, povedlo se na první dobrou. Hurá! Tak tak tak jjjjjjedeme T-t-t-t-tomé. Když to šlo tak dobře, rozhodli jsme, že nepojedeme po dálnici, ale přímořskou riviérou.
Před tím ale bylo třeba doplnit zásoby u katedrály. Včera padlo všechno víno, takže potřebujeme nové. Provoz v hlavním městě a jeho úzkých uličkách plných aut je šílený, tuplem, když Jimbovi nesmí zidan chcípnout. Pírko rychle skáče do nalejvárny, když se s blaženým úsměvem vrací opět s kartonem piv a několika lahvemi vína, Jimbův zidan už se začíná nebezpečně přehřívat.
BMW R1150 je dvouválec typu boxer chlazený vzduchem, takže dost trpí, když ho žádný vzduch nechladí. V rychlosti dostal do kufrů vína co se vešlo, na Pírka nečekal a vyrazil napřed, protože jinak by se odtamtud taky nemusel vyhrabat. Motor se začíná více chladit až na čtyřproudé silnici, ke které bylo potřeba projet půl města. Po ochlazení Jimbo počkal pod mostem, pak pod druhým mostem, a když už se ho snažili perzekvovat zelení mužíčci, taktéž na BMW R1150, Pírko ho dohnal. Cestou k moři opět tankujeme do nastartovaného zidana, naštěstí to tu nikomu nepřijde divné. Silnice okolo moře je opravdu nádherná, výhled střídá výhled, v jednu chvíli jsme na úrovni moře, abychom po pár minutách byli najednou 200 metrů nad ním. Zatáčka střídá zatáčku, jen Pírkovi se jede trochu hůře se spolujezdcem, kartonem piva, za sebou.
Na vjezdu do vesnice Beni Haoua nás staví modráci, chtějí pasy. Říkají, že to bude minutka (pokud jsme rozuměli správně), ale po té přijíždí další auto, ze kterého vyskáčou další. Jeden z nich, vypadá nejstarší, přiskočí k Jimbovi a jist si svou angličtinou něco říká. Jimbo si ale jeho angličtinou vůbec jist není, vlastně si není ani jist, zda je to angličtina. Navíc chlápek strašně prská. Modráci pořád někam volají, vypisují jakési papíry, s pasem v ruce se nás ptají odkud jsme. Tvl asi z Mongolska ne, když máš v ruce pas, kde je velkým písmem napsáno Czech Republic. Vyfotili si asi 100x naše zidany, spztky, s pasy udělali bůh ví co a když se Jimbovi konečně podařilo prskajícímu monocajtovi vysvětlit, že opravdu ten zidan nemůže chcípnout, protože ho jinak už nenahodí, přiběhl jiný a pasy vrátil. Právě včas, teplota oleje v motoru už byla v červeném poli. Popřáli nám šťastnou cestu a my jeli kroutit zatáčky dál.
Celou cestu koukáme, kde by se asi tak dalo cigánit. Kdo s námi někdy jel, ví, že najít vhodný cigánplatz není jednoduché ani za standardní situace. My ale standardní nejsme, jelikož musíme myslet na to, aby se Jimbo dostal bez motoru na silnici a ta byla ideálně z kopce, aby se dal ráno nahodit zidan. Kousek za městem Ténés jedeme asi 50 metrů nad mořem okolo remízku, ve kterém by se zacigánít dalo. Nepřemítáme, nekombinujeme, je to mírně na kopci, na silnici sjet půjde, takže není co řešit.
“To je tak krásný, zastavit a dát si to pivo,” povídá Pírko, ještě ani pořádně nezaparkován. Tak teď sedíme s výhledem na moře v židličkách, vaříme dobroty a jako dezert si dáme dnes koupenou čerstvou cibuli, česnek, papriku, okurku a rajčata od místního zelináře.
Piva máme dosti, víno necháme zrát, čumil ještě je, možná dneska trochu počumí. Když máme ten česnek. Na zítra držte palce Jimbovu zidanu.
Stav tachometru 140585 km
Najeto: 256 km na jedno roztlačení
Počet dní abstinence: 0
Stav čumila: 0,5 l
