Algeria 2025, Jour 11: Rovně

Žádné majáky se v noci neukázaly, takže nás buď nenašly nebo byl hlídač hráze náš člověk a neprásknul nás. V noci je v poušti celkem zima, ale i tak se spalo bezvadně. Slunce mělo celý den naprosto volné pole působnosti a my ani trochu na jeho silné paprsky neprskali.

Posnídali jsme sušenky, uklidili po sobě a jako vždy i po jiných, zanechali trochu biologického materiálu a vydali se vstříc saharskému podnebí. Stačilo přejet most přes jezero Brezina, načež se celý den z interkomu ozývalo jenom: “hustý”, “tyyyyy”, “to je nádhera”. Před každým malým horizontem si říkáme, co na nás asi vykoukne teď?

První pohled byl z hory nad městečkem Brezina. Usedlosti zde jsou většinou v nějakém údolí, kde se kumuluje voda, mezi domy rostou palmy, nezřídka se dá i pěstovat nějaká ta plodina. Všechny vypadají podobně, nic moc v nich není, sem tam obchod, nebo, jako tady v Brezině, zajímavý monument z “pušek” uprostřed kruhového objezdu. 

Tušili jsme, kvůli čemu sem hlavně jedeme, ale to, co se skrývá pár kilometrů za městečkem, to předčilo všechna naše očekávání. No posuďte sami, tohle nám vyrazilo dech. Okamžitě taháme za hefty, ať už se můžeme vyfotit pod písečnou skálou. 

Tyto útvary, staré jako poušť sama, zde vyrobila voda společně s větrem, omývající písek po milióny let. “Skála” se jednoduše drolí a bohužel je terčem nájezdníků, kteří zde zanechávají své pozůstatky. Výsledkem je, že všude okolo tohoto krásného přírodního úkazu, na jehož kráse člověk nemá ani trochu zásluh, jsou rozházené odpadky, rozbité sklo, kusy pneumatik a jiné lidské artefakty. Nepořádek nás bohužel opět provází celou expedicí.

Když se však zadíváme nahoru, na cca 80 metrů vysoké písečné masivy, všechna trudomyslnost je pryč. Něco tak majestátního uprostřed takřka dokonalé rovinaté pustiny nenajdeme všude na světě. Strávili jsme zde asi hodinu a máme nespočet fotek a videí, se kterými se brzy pochlubíme.

Od stolových hor vyrážíme dále směrem oáza Metlili. Navigace říká: “Po 289 km odbočte vlevo.” A měla pravdu. Mezi Brezinou a Metlili není nic. Jakože vůbec NIC! Jedeme rovně, pak ještě rovně, pak rovně, pak do malého kopečka zatáčka vlevo, pak zase rovně, pak ještě rovně, pak malé esíčko, pak zas rovně. “Hele, nejsou to velbloudi tamhle asi 10 km před námi?” Pokládá řečickou otázku Pírko. A byli, měli jsme štěstí na rodinku velbloudů, táhnoucích se pustinou od nikud nikam. Byli od nás kousek, snažili jsme se je nalákat k sobě, ale měli nás úplně u hrbů. Zahrajeme si takovou hru: kolik na fotce najdete velbloudů?

Všechno jsou to Camelus Dromedarius, neboli velbloudi jednohrbí, zvaní dromedáři. Bylo jich celkem 11 a přestože tento druh velblouda nežije ve volné přírodě, žádného chovatele jsme u nich neviděli. Prostě si jen tak chodí pouští a nic je nezajímá. Nás by zajímalo, zda se někdy zase vrátí tam, odkud vyrazili.

Pak byla cesta zase asi 160 km rovně s několika mírnými zatáčkami, okolo několika dalších, už ne tak majestátních, stolových hor, pak trochu do kopce a najednou po 289 kilometrech na křižovatce Naftal. Empirickým zkoumáním jsme zjistili, že benzínky jsou v poušti ne v osídlenýh oblastech, nýbrž na křižovatkách (které jsou často více či méně osídleny). Kdyby někdo z vážených čtenářů plánoval cestu pouští, připravte se na to, že pojedete klidně 289 km bez jediné benzínky. Dobře se zásobte, jinak budete domestikovat polodivoké velbloudy!

Fun fact: dneska celý den platíme benzín jen drobáky. Prostě přijedeš k benzínce, natankuješ a dáš pumpaři pár drobáků z kapsy za plnou. 

Dalším zjištěním je, že nejsme uzpůsobeni k jízdě po písku. To může mít dvojí vysvětlení:

A) Jsme moc těžcí

B) Jsme moc zesraní

Máme za to, že je to kombinace obého. Při vjezdu do písku zidan začne tancovat, zidanista taky, ne však radostí. Přední kolo se boří a nechce jet, zadní kolo jako by bylo na startu závodu se snaží přední předjet. Zde však nastupuje varianta B. Do žádných větsích akcí se už nepouštíme, zkušenost je nepřenositelná, víme jak to dopadá.

V oáze Metlili jsme si myslili, že najdeme nějaký hotel, poušť přecijen není k cigánení uzpůsobená. I sedli jsme si na obrubník a začali svačit tam, kde bylo nejvíce živo. Mezi tím okolo nás švitoří nějaké děti a místní prodejce plastových židliček jednu Jimbovi přinesl.

Jako vždy se s námi vyfotil, prohodil několik arabských slov a předal fotící štafetu zrovna zastavivší Toyotě Hilux, ze které vyskákalo 6 (šest!) dětí s otcem v závěsu. Ten zastavil jenom proto, aby své děti s námi zvěčnil do rodinného alba. 

Po chvíli přijíždí policejní dodávka, div fotícího Pírka nenamaže na obrubník. Vyskočí policajt a s úsměvem na rtech se s námi dá anglicky (!) do řeči. Ptá se odkud jsme, při sdělení Czech Republic uznale pokývá hlavou, jako kdyby věděl, kde to je a ptá se odkud jedeme. Následuje otázka, kdo je tady s námi. Ptá se samozřejmě, kde máme našeho průvodce. Velmi se podivil, když zjistil, že žádného nemáme. Už jsme čekali “Tak to půjdete se mnou,” nebo “Ukažte mi papíry,” ale nic z toho se nekonalo. Mile a s úsměvem povídá, že za námi přijel, aby nám řekl, že tady žádné hotely nejsou, že musíme do města Ghardaia. Jimbo se ho zeptal, jestli se s ním můžeme vyfotit. Uniforma jen ukázala na tři hvězdy na prsou, popřála šťastnou cestu, a tím naše příjemná konverzace skončila. My zhodnotili situaci, že když už teď o nás vědí, radši teda cigánit nebudeme.

Zde jsme také potkali vůbec první turisty v celé zemi. Každá posádka z asi 20 offroadů jakési italské adventure cestovky poctivě zdraví. Zdvižené palce naznačují, že jsme taky asi taky jediní cizalci, které tu potkali. 

A tak teď sedíme na balkoně luxusního hotelu Le Belvedere za místní šušně ve zmíněném městě, popíjíme 7UP ( 🙁 ) a plánujeme další cestu.

Čumila máme, včera lehce začuměl, ale shodli jsme se, že ho nebudeme počítat do dní abstinence, protože to množství, které vypijeme, je bráno jako lék či prevence střevních chorob. Dneska teda taky trochu podezinfikujeme. Zítra nás opět čeká několik set km pouští, už se nemůžeme dočkat!

Stav tachometru 139 675 km

Najeto: 385 km

Počet dní abstinence: 5

Stav čumila: 0,75 l

Pírkovo technické okénko, aneb jak na cestu připravoval zidana on:

Úplně původní plán byl na pohodu během března dát zidana do kupy, páč jsem měl mít celý březen volno. Takže jsem tomu nechával čas a byl v klidu, měsíc to je času až až. No ale to by nebyla zábava, kdyby to vše takhle klaplo, naopak bylo by to dosti podivné. Takže shodou několika okolností se mi můj pracovní kalendář na konci února naplnil tak, že jsem v březnu měl nakonec jen jediný jeden den a jedno dopoledne na servis a vylepšení. (Dvě večerní seance do 2 ráno nepočítám páč to bylo po práci a vesměs se kvůli hluku, který by při práci v garáži byl, nedalo nic moc dělat. Takže během těchto dvou večerů jsem udělal nejnutnější přípravy, které bylo možné v takto pozdních hodinách udělat. 

Seznam věcí které jsem věděl, že budu dělat ještě před ohledáním byl: 

Výměna oleje a filtrů

Kontrola brzdového obložení

Výměna pneumatik

Úpravy, které jsem chtěl navíc jako vylepšení:

Horní padací rámy

Přídavná světla 

Instalovat CarPlay display 

Se zmíněným CarPlay displayem se vrátíme trochu v čase ještě dál, a to na začátek února letošního roku. Věděl jsem, že to nebude zas taková sranda. Můj zidan BMW F650GS má totiž v originále přední plexisklo na masce tak debilně nakloněné, že se mezi něj a masku nedá skoro ani strčit ruka, natož tam vytvořit a přidělat nějaké lešení či hrazdu na uchycení displaye. Po konzultaci se Zidanchamonem I. (který je bývalým majitelem mého zidanu), a který měl již v minulosti podobný plán na tuto ákcii, jsme usoudili, že zkusí masku nascanovat přes aplikaci do 3D modelu a následně se pokusí vymodelovat jakési držáky, které se uchytí na masku a na ně pak plexi, které bude v jiném úhlu a více narovnané, aby se tam ten display vešel. Modelování tohoto nebylo vůbec jednoduché, nascanovaný model sice vypadal hezky, ale nedalo se na něm nikde chytit žádná rovina. Takže to znamenalo zkoušky typu “pokus/omyl”. 

První výtisk dopadl na výbornou díry na masce Fidel trefil, takže se mohlo pokračovat dál. Další pokus vyšel též. Svízel přišel ve chvíli, kdy bylo třeba do těchto držáku nakreslit díry na trubku, která bude mezi nimi vytvářet již zmíněnou hrazdu na display. Kvůli nemožnosti chytit rovinu následný pokus nevyšel, ale jen o maličký kousek, potažmo úhel. Fidel to ale nevzdal (a za to mu patří velký dík) a poslední, čtvrtý a zároveň finální, výtisk byl na světě a krásně pasoval. Fakt super práce. Teď už jen počat, až se bude dělat servis v březnu a hodím to tam. 

Během února a března mi přišly všechny zbylé díly, pak už “jen” stačilo vymyslet, kdy se vše udělá. 

Kvůli již zmíněné časové tísni to vycházelo jen tak tak, jediný volný den na servis byl 26. března a max k tomu dopoledne 27. března před tím než odpoledne pojedu znovu pracovat do říše. 

Jednoduché, myslel jsem si, nemám toho moc, to je na pohodu. Víc jsem se mýlit nemohl. Problém nastal hned ze začátku, kdy jsme museli řešit přezutí pneu. Které za mě v mé nepřítomnosti vyřídil Král Zidan IV. krutý, za což mu velký dík patří. 

Jednoho večera po práci jsem v garáži přidělal horní padací rámy a rozebral předek na následné servisní operace. Další den jsme s Jimbem za malé asistence Willyho sundali kola aby to bylo připraveno na odvoz k přezutí. No sundání proběhlo na jedničku, ale zjistil jsem, že bude potřeba vyměnit řetězovku, což už taková pohodička není. Hned druhý den jsem ji u kamaráda Romana objednal a následující den byla doma ready. 

Nadešel den D 26. 3. 2025, velký servis. (31. 3. jsme měli nástup v Písku ve skladu Motoboxu – pozn. kronikáře.)

Přes den jsem sehnal a odjezdil ještě pár maličkostí jako šrouby atd…pak jsem na zadním kole vyměnil rozetu a sekundární ozubené kolečko, dál jsem musel čekat na Jimba, který měl dorazit k večeru, abychom nahodili přezutá kola, to se v jednom nedá. 

Když přišel, nahodili jsme kola, já natáhl a snýtoval nový řetež (díky Pepovi za půjčení nýtovačky) a mohl jsem pokračovat dál. Při výměně vzduchového filtru jsem zjistil, že ve filtrboxu se nachází jisté množství oleje, sakra tady je něco špatně. Po chvilce hledání v manuálu a googlení, jsem se uklidnil, že je to normální. Takže rychle filtrbox vylít, vytřít a usadit nový filtr.

Dál jsem se za velké asistence Krále Zidana IV. Krutého vrhl na kabeláž od přídavných světel, které jsem připevnil na horní padací rámy s kabely od CarPlay displaye. Již v tuto chvíli jsem věděl, že olej budu muset vyměnit až následující den ráno, poněvadž už bylo kolem půlnoci a sousedi by mi moc nepoděkovali, kdybych to tam naškrábnul a nechal zahřívat. Tudíž doděláváme vše ostatní a nakonec, abych si trochu následující ráno ulehčil práci, vypouštím starý olej, měním olejový filtr a nechávám vanu přes noc vykapat. Kolem 5 ráno máme hotovo. 

Tři hodiny spánku a vstávačka na výměnu oleje. Zavírám olejovou vanu nalévám nový olej. Když je hotovo, je třeba ještě zkontrolovat správnou hladinu oleje, k tomu je potřeba zidan nastartovat a nechat zahřát na provozní teplotu. Vytáhnu zidana před garáž a našrábnu ho, chytil na první dobrou. Ale jakoby předešlé dny nebylo problémů dost, tak najednou cítím benzín (ale ne ten spálený), rychle zidan chcípám a koukám, kde je problém. Nacházím povolenou sponu na hadici k čerpadlu, naštěstí není prasklá, stačilo ji jen trochu povolit, hadici více domáčknout a sponu zase utáhnout. 

Znovu startuji s pozitivním výsledkem, už čichám jen spálený benzín. Po zahřátí motoru dolévám olej na risku, parkuji a hurá do práce. Zidan je připraven na pondělí 31. 3. 2025, kdy nás čeká přesun do firmy Motobox v Písku. 

Zkušební jízda tedy bude jen jedna, a to ta do Písku. Takže doufám, že se vše povedlo a neobjeví se nějaký šotek.