Algeria 2025, Jour 10: Sahara!

V hmyzím hotelu byl naštěstí celou noc klid, žádné šustění ani švitoření se neozývalo. V pokoji bylo jako v prádelně, ale všechno včetně plachty místo závěsu v pohodě uschlo, sic s sebou vezeme každý cca 15 kg bláta navíc. Celou cestu z nás odpadávají obrovské kusy, jak se odlepuje z bot, stupaček, kufrů, kalhot, blatníků (tam toho je pořád nejvíc) a i z jiných částí zidana či zidanisty. Odhazujeme tak nepotřebnou zátěž.

Dnes jsme museli aspoň trochu dohnat sekeru, kterou jsme si včerejškem natropili.

Naším hlavním cílem je Brezina, což je taková brána na Saharu.

Pojďme si teď dát krátkou lekci ze zeměpisu. Alžírsko je největší zemí Afriky a zároveň 10. největší zemí světa, jeho rozloha je přes 2 miliony km čtverečních a je tak asi 30x větší než naše země. Jak jste si již mohli přečíst v minulých zideníčcích, od Středozemního moře jsme projížděli dlouhý pás hor, to byla část Vysokého Atlasu. Pohoří Atlas se táhne od západu Afriky Marokem, přes severní část Alžírska až do Tunisu. Prakticky přímo na něj navazuje poušť Sahara taktéž se táhnoucí od marockého pobřeží Atlantského oceánu (Atlantský se jmenuje právě díky pohoří Atlas, jelikož to tu bylo prý dříve než oceán) přes Alžírsko až k Rudému moři. V Alžírsku zabírá poušť asi tři čtvrtiny celé rozlohy této gigantické země. Sahara je svou rozlohou největší pouští světa, je převážně kamenitá a leží na ní několik vysokých pohoří. I Alžírsko má na ní svou nejvyšší horu Tahat, která měří 2908 m.n.m.

Nejvyšší horu my však nedobudeme, je totiž moc na jihu země, kam se z časových důvodů bohužel nechystáme. Budeme se muset spokojit s menšími vrcholky pouštních pohoříček.

Jak jsme zmínili, přímo na Atlas navazuje poušť, přímo proto, že jen co jsme před několika dny vyjeli nad 1000 m.n.m., zatím jsme se níže nedostali. Možná i to je důvodem rozmarů počasí, které zažíváme. Posledních 500 km jedeme víceméně po rovině stále někde mezi 1000 – 1500 m.n.m. Dnes jsme to dokázali a dostali se na samou hranici největší pouště světa. Všude navátý písek, na silnici cedule varující zidanistu před náhlou tvorbou písečných jazyků, cedule pozor ovce (těch je tu tisíce) střídají cedule pozor velbloudi (toho jsme zatím žádného neviděli), cesty vedou výlučně rovně, jen sem tam nějaká zatáčka. Okolo nich je nepřeberné množství vádí, neboli vyschlých koryt řek, které se velmi rychle dokáží naplnit při přívalových deštích.

Čím níže se dostáváme, tím více je krajina pustá, menší usedlosti jsou minimálně po 50 kilometrech, křižovatka dvou silnic mimo vesnici je zvláštním úkazem. Mnoho zlých jazyků tvrdilo a varovalo nás, že tu neseženeme benzín, nebo že je tu málo benzínek. My vždy děkujeme za jakoukoliv (i sebeblbější) radu, a proto se máme na pozoru, abychom měli v nádržích vždy benzín alespoň na 150 km. Už jsme zažili, že na benzínce měli jenom naftu, nebo že byla zavřená, ale obecně je tu benzínek zatím dost a většinou benzín mají. Místní přece na něco taky jezdit musí. Tankujeme tedy v každém větším městě. Benzínky tu provozuje společnost JP Naftal. Je to státní společnost, vlastněná matkou Sonatrach, jež je sedmým největším producentem ropy na světě a zároveň svou velikostí i vůdcem všech petrolejářů v Africe. Její benzínky prodávají produkty za jednotnou cenu v celém Alžírsku, takže se nemusíme honit za tou nejnižší. Jako kdyby to při ceně 5,70 kč za litr mělo nějaký smysl. Pořád nemůžeme uvěřit tomu, že plná nádrž je za stovku.

Dnešním cílem bylo městečko Brezina, okolo kterého je množství zajímavých “skalních” útvarů, jeskyň a leží uprostřed pravé nefalšované pouště. Kousek před ním se nachází stejnojmenné jezero, vodní plocha, která se v poušti jen tak nevidí. “Támhle zajedem za ty kopečky, kde nebudem vidět ze silnice a kvalitně se tam vycigáníme,” plánuje u mostu přes jezero Jimbo, zatímco Pírko překládá ceduli, kde píšou, že koupání je nebezpečné a zakázané.

Oba velmi důkladně kontrolujeme předpověď počasí, jakož i povrch, po kterém jedeme za ty kopečky a už sedíme na židličkách s výhledem na hráz a těšíme se, jak budeme ze spacáku koukat na světelného smogu pusté vymetené nebe. Po hrázi chodí hlídač, tak snad nás nepráskne policajtům, neradi bysme se v noci odcigáňovali směrem na služebnu.

Čumila ještě máme přes včerejší karambol, pijeme kolu a kouříme “máčka” protože nejen, že jsme ještě velblouda neviděli, ale i ty cigára s Dromedárem jsou tu k nesehnání. Zítra se posuneme do Breziny a prozkoumáme poušť jak se patří. Počasí přeje, přestože je celkem zima, alespoň už svítí!