Ubytovalní bylo objednáno i zaplaceno již z Prahy, překladač nám pomohl rozluštit domorodou řeč, a tak jsme postupovali přesně dle instrukcí: “Až přijdete, stačí kopnout do dveří a ve druhém patře máte pokoj č. 9. Klíče jsou na stole uvnitř.” Dveře rozkopnout šly a spaní ve vodorovné poloze bylo příjemné, přestože se jednalo o nejlevnější ubytování, které jsme našli (Pensión Barlovento: https://www.booking.com/Share-8wFaIz).
Shodou okolností bylo toto ubytování kousek od místa, kde spokojeně dřimaly oba zidany. Proto budík zvonil až v 8:30, abychom se stihli pobalit a vyrazit pro naše oře. Už večer začalo poprchávat a ráno se z toho stal déšť takový, že po ulici tekly potoky vody. Vskutku ideální počasí na začátek zidan tour. No nic, počasí si nevybereš. Na následujícím snímku je možné zjistit, kde všude v Evropě v tu dobu pršelo:
Přes místní obchůdek, kde velmi ochotná španělka i přes jazykovou bariéru, nabídla po objednání rohlíků, že nám z nich udělá sendviče – šunka, sejra, máslo je základ dobré snídaně, jsme po asi 2 kilometrech došli před zavřená vrata před skladem Motoboxu. Milý skladník mluvící celkem obstojně česky (bohužel si nepamatujeme jméno, říkejme mu třeba David) nás vřele uvítal a zprostředkoval šťastné shledání s našimi stroji. Po krátkém ohledání a zjištění, že přeprava proběhla na jedničku, jsme započali sloučení všech našich věcí a jejich implementaci na zidany.
Jimbo již v čechách sýčkoval: “Přestala se mi ozývat GPS jednotka, tak buďto stojí ve skladu někde bez sighnálu, nebo už vybila baterku, i když na to je trochu brzy…” Jal se tedy baterku změřit, 11,4 V ho uklidnilo s tím, že nastartuje. Ale David už věděl, proto když přišlo na zkušební start, už držel v ruce booster. On věděl (David vždy vie), že na něj dojde, Jimbo ho trochu podezřívá z toho, že se chtěl na jeho zidanu projet, protože stál hned první v řadě, ale nenastartoval. Ale to bylo asi proto, že převzetí bylo předem dohodnuto. Nebudeme vás napínat, Jimbův zidan odmítl startovat, a to má nový startér! (Už třetí…) Když Davidovi sdělil, že baterka pro připojení boosteru je pod nádrží, uzřel zděšení v jeho očích. Naštěstí je Jimbo již zkušeným vyměňovačem startérů na BMW R1150 GS, takže promptně vymyslel řešení v podobě odmontování krytu startéru a připojení boostru přímo na něj.
Zadařilo se a po několika elektrických obloucích mezi startérem (+) a stupačkou (-) zidan obětavě naskočil.
Nacigánili jsme poslední věci, předali Davidovi tašky, do kterých se zase sbalíme na cestu zpět a s velkým mrzením vyrazili vstříc ubrečené Malaze. Inu, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. To však u zidana moc neplatí, naleštěné silnice kluzké jak zrcadlo přímořských letovisk zmenšují koule zidanistovy. Jimbův zidan musel zůstat nějkou dobu po boostnutí nastartovaný, aby dobil baterii, takže jsme vymysleli, že vyrazíme směr Gibraltar a uvidíme, jak to půjde. Určili jsme si, že pojedeme alespoň hodinu, aby se baterka trochu probudila.
Řeknem vám, že jet v podstatě poprvé po zimě na zidanu, na nových gumách, ještě k tomu špalkových, v dešti na zrcadlící se silnici, to je teda něco. Každou chvílí Pírko hlásí do intercomu “kurva, kurva, kurva do prdeleee”, Jimbo nezaostává a tancuje na silnici úplně stejně. Výsledkem je, že oba jedeme jak s hnojem. Španělům je to ale jedno, oni jsou tak klidní a vyrovnaní lidé až to snad ani není pravda. Po cca hodině stavíme u místního levného obchodu (Lidl Supermercados S.A.U. Fuengirola), který má i kryté parkoviště, aby se instantně rozpršelo. Nakonec tam zůstáváme asi 2 hodiny s tím, že vyrazíme až přestanou stékat provazy z nebe.
Mezitím jsme zjistili, že ve Španělsku je povolena za řidítky hranice půl promile, takže pivo, které se nevešlo do kufrů, se dalo beztrestně nalít do krku.
Před odjezdem jsme pohledem na mapu našli možný cigánplatz u nějaké přehrady, avšak po příjezdu se ukázalo, že je to ohraničený vojenský prostor, takže jsme pokračovali dál na místo u moře, kde jsou bunkry. Cigánění u bunkru, to si necháme líbit. Ani tam to však nevyšlo, k bunkrům jsme se přes opevnění jakéhosi parku ani nedostali, a tak po kratším rozjímání na pobřeží Středozemního moře usuzujeme, že vezmeme kemp, vzdálený pár km.
Jazyková bariéra roste, na recepci celkem příjemný děda po obrně bohužel nerozumí žádné z lidských řečí. Proto směskou posunků domlouváme cigánplatz mezi obytkami (chtěli jsme původně chatičku) a už se vycigáňujem.
Dneska tedy spíme v kempu Sureuropa na dohled od The Rock of Gibraltar a plánujeme, jak zítra strávíme den na území britského království. Tam se s nimi snad aspoň domluvíme.
Fun fact: máme s sebou 3 litry čumila, za pár dní je ale třeba, abychom už kvůli celním a devízovým předpisům měli pouze 2 litry čumila. Proto už teď jeden čumil dočuměl, a tak už zbývá pouze jeden, co musí do úterka dočumět. Čumí hezky.
Počáteční stav tachometru: 137679 km
Stav tachometru 137832 km
Najeto: 153 km
Počet dní abstinence: 0
Tak bez deště by to nebyl ten správný začátek zidan tour! Čumil čumí hezky 😀 Užijte si Špáňo a trička určitě s komunikací pomůžou