Včerejší večer se nakonec vyvinul úplně jinak, než jsme předpokládali, to už je takový náš kolorit. Okolo 14:00 totiž přišel déšť a s ním první pivo. V baru, vedle kterého stály zidany, totiž měli točený Budvar. Ne že bychom byli fanoušky této značky, ale proběhla rychlá diskuse o tom, jestli někam ještě pojedeme s negativním výsledkem. A dopadlo to jako vždycky, najednou ve dvě ráno sedíme nad flaškou čumila v živé diskusi se dvěma albánci – barmany. Probrali jsme úplně všechno, jen si z toho dnes moc nepamatujeme. Tak to příště probereme znova.
V plánu bylo spaní na pláži na lehátkách od baru. Měli jsme to i povolené, ale jen co jsme si lehli, začlo pršet. Tak jsme se přesunuli pod střechu baru a pěkně po zidansku se tam vycigánili. Pírko si postavil postel, Fidel si spojil dvě křesla a lehl si na ně a Jimbo si rovnou přitáhl matraci z jednoho plážového lehátka.
Náš nový kámoš barman měl mít od 8 ráno službu, ale pochopitelně tam po čumilově čumění přišel trochu později, takže první albánec, co do baru přišel, byl asi dost překvapen. Ale v pohodě si sednul ke stolu a počkal až se vzbudíme.
Ke vstávání jsme byli donuceni hudbou už okolo 7 ranní. Tak jsme s velkým sebezapřením nacigánili zidany a vyrazili přes Llogarský průsmyk do Vlore.
Ve Vlore má totiž svůj servis šikovný svářeč, co umí svářet hliníkové domky na startérech a Jimbovi ještě dluží účtenku na 100 EUR za práci.
Najít to místo nebyl problém. V malé dvouzvedákové dílně se váli asi 200 motorů ze všeho, co projelo kolem. Na jednom zvedáku je dodávka, na druhém audina, před dodávkou stojí jedno auto, před audinou druhé. Okolo běhá asi 6 albánců a střídavě pracuje na všem zároveň.
Ten “náš” albánec právě vyndavá z audiny sedačku a vysává naftu přes plovák. Jimbo jej vyrušil od práce, aby získal účtenku. Rovnou při předání ho poprosil, zda by se nemohl kouknout i na ohnutý stojánek, srovnat jej, flexou říznout a nějak ho vyztužit. Maestro uznale pokýval hlavou a jal se práce.
Stojánek byl rozříznut, do něj vložen šroub, a zase svařen k sobě. Tentokrát rovně, což se neukázalo být správně. Druhý pokus už jsme se zamysleli více, takže Jimbův zidan už má zase boční stojan, dokonce rovně, takže už neleží, ale stojí!
V průběhu opravy neustále kontrolujeme polohu nového startéru. Fidelova ségra totiž sehnala airtag, který dal Willy do krabice ke startéru, takže jsme v reálném čase mohli sledovat, jak se k nám mílovými kroky blíží.
Do Durresu už to bylo jen 100 km po dálnici, po ubytování v bezvadném apartmánu Mabel Rooms za celých 600 kč za všechny za noc už jen čekáme, až se ozve kurýr se zásilkou, že je připravena k předání. Čas jsme si ukrátili pizzou a Jimbo se nechal od místního barbera přistříhnout na albánce.
V 19:30 přišla pozitivní zpráva, že zásilka je na místě. Náš hodný kurýr Martin má zde v Durresu byt, před kterým jsme se s ním setkali. Mnohokát jsme mu poděkovali a předali samolepku. Už od Willyho dostal flašku čumila na přilepšenou.
Srovnejme si časy: včera v 10:00 Jimbo poprvé mluvil s Martinem, který přislíbil dovoz. Rozjelo se kolečko shánění startéru a někoho, kdo jej předá Martinovi na jeho trase. To vše se stihlo včetně nákupu airtagu, čumilů a vyřešení dalších organizační věcí, načež zásilka dorazila z Prahy, přes Hradec Králové, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou horu do Durresu v rekordním čase 33 hodin a 30 minut od začátku řešení nákupu a transportu. Založíme vlastní mezinárodní špedici?
“Když už vám tam něco jede, máte dost čumila?”, ptal se velmi správně Willy před tím, než vyrazil do Hradce. “Čumila není nikdy dost”, zněla odpověď, takže nám ke startéru přibalil dalsí zásobu.
S Martinem a jeho dalšími kamarády jsme zašli na točenou Plzeň, kterou tu má v jedné restauraci čechoalbánec, shodou okolností také zidanista s BMW. Krátce jsme poklábosili, pozvali Martina na pivo a odebrali se na ubikace. Pořád nám není ze včerejška moc dobře, to asi ten Budvar.
Zde je třeba říci, že s Martinem jsme se seznámili díky jeho paní, která reagovala na Jimbův příspěvek s voláním o pomoc ve facebookové skupině Český, Slovenský a Polský turista objevuje Albánii (https://www.facebook.com/groups/1894921457392028/). Tyhle skupiny bývají obvykle plné různého balastu s minimem použitelných informací. Občas se však síla internetu projeví tak, jako nám. Prosba o pomoc byla nahrána i do několika dalších skupin, celkem sdílena desítkami lidí, většina komentářů byla k věci a lidé nabízeli svou nezištnou pomoc. Nevídaný úkaz na českém internetu. Tímto ještě jednou Martinovi děkujeme a sdílíme zde i jeho stránku Češi v Durres (https://www.facebook.com/groups/1026582811586567/), snad mu udělá reklama v médiu celosvětového měřítka radost.
Zítra vyměníme startér a vydáme se zpět na plánovanou trasu do Tepelene. Možná bude i trochu offroadku a snad budeme zase cigánit u ohně. Ubytek už máme celkem dost.
Stav tachometru: 133 158
Najeto: 192 km
Spotřeba: 5,6 L / 100 km
Slovem pro dnešní den je i název zideníčku, tedy gazuar. Znamená to na zdraví a naučili nás to včera barmani v Dhermi, gazuarů proběhlo opravdu dost.
Technické okénko opět vynecháme, v posledních dnech toho bylo až až.
