Test postelí dopadl bezvadně, nafukovací lóže to sice není, ale spí se na tom dobře. Fidel spal v hamace v poloze rozevřených nůžek, jelikož pilíře byly moc blízko sebe, takže zas tak nadšen nebyl.
Večer nás překvapil náhlý přílet goa’uldů. Cca 100 m od garáže se ozývaly zvuky podobné přistávajícímu ha’taku. Po prozkoumání okolí zase odlétli. (Doteď nevíme, co to sakra bylo za zvuky, pyramidu jsme tam žádnou nenašli.)
Sic jsme vstali celkem brzy, odjezd se odsunul kvůli průzkumu rozpadlých budov všude okolo nás. Zjistit, o co se jedná, nebylo kvůli jazykové bariéře tak jednoduché, jediný dohledatelný zdroj pojednává o tom, že jsou to bývalá sovětská kasárna. Ta byla postavena na místě, kde byl v 60. letech 20. století prováděn geologický průzkum na ložiska ropy. Ropu nenašli, ale našli vodu, tak postavili lázně a kasárna. Vskutku cenná historická fakta o vesnici Kiskunmajsa. Třeba někdo z čtenářů bude vědět víc… Celý komplex sestává z mnoha panelových domů přesně tak, jak jsme zvyklí ze sovětské architektury na našem území. Je stavěn i s jejich příslověčnou dokonalostí. Například hlavní budovou jsou ve skutečnosti budovy tři, které jsou nalepené na sebe. Bohužel ale není možné projít z jedné do druhé. My vlezli oknem do první, a abychom mohli do druhé, jediná cesta vedla přes střechu. Třetí jsme vynechali, nic kromě kavalců, videokazet, knížek a dalších artefaktů bychom tam asi nenašli.
Fotka z buzerplacu odstartovala další konzumovaci dálničních kilometrů. Srbské hranice nebyly daleko, drobnýchchtiví snědí obyvatelé nám připomněli, že za hrancí už jsme konečně na Balkáně.
Srbskem nás zidany provezly jak nůž máslem. Jediné zbrždění bylo okolo Bělehradu kvůli silnějšímu provozu. Ale to díky 4 pruhům nebyl zas takový problém. Sami sebe jsme se pořád ptali: “Když i Srbové umí stavět okruhy měst dimenzované pro odpovídající provoz, proč to není možné u nás?”
Cílem byl stanoven kemp Enigma nedaleko města Vranje. Je kousek od makedonských hranic a nebýt nejtěžších posledních 10 km, bylo by vše ok. Celý den bylo víceméně hezky, ani vedro ani zima, ale těch posledních 10 km prostě musí chc..pršet. Takže mokří dojíždíme do kempu až cca ve 20:30. Proběhla rychlá debata, jestli nepůjdeme hledat hotel, ale jsme KO. Pršet naštěstí přestalo, ale i tak máme radši napnutou plachtu.
Všichni se moc těšíme za zítřejší konec dálnice někde u Skopje v Makedonii. Objednejte někdo hezké počasí.
V kempu je hospoda, nakrmeni výbrnou pljeskavicí se salátem, sušíme u Zajčarska (pivo) a místní pálenky zidanské hadry. Náš čumil čumí v kufrech. Jeho čas ještě přijde.
Stav tachometru: 132 122 km
Najeto: 624 km
Spotřeba: 6,2 L / 100 km
Slovíčkem pro dnešní den se stává stacion karburanti, neboli benzínka.
Jimbovo krátké technické okénko: Schrödingerův olej je, zdá se, nečekaně stále na svém místě. Po cestě jsem musel jenom trochu dotáhnout dálnicí uvolněnou mlhovku (dálkovku). Manuální tempomat, tedy držák plynu, je super věc.
