Sedíme v hospodě (úplně omylem v té samé, ve které jsme seděli loni), tak je třeba sepsat poslední letošní zideníček.
Dnešek už byl jen poslední tečkou za celým výletem. Spát se šlo zase se svítáním, ale vstávalo se lépe než včera. 200 km jsme domů ujeli jak nic a dokonce se nám i podařilo ujet dešti. Pořádná průtrž mračen přišla asi 2 minuty po zaparkování v garáži, výjimečně.
V průběhu uplynulých 18 dní jsme projeli celkem 10 států: chronologicky Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Makedonii, Albánii, Černou horu, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Rakousko a Českou republiku, a tak je čas bilancovat.
Nejdelší část cesty vedla Albánií, což bylo také cílem. O této zemi jsme již napsali mnoho, vzpomeňme loňský závěrečný zideníček. Na něm bychom neměnili vůbec nic, stále platí, že se Albánci posouvají v kvalitě své infrastruktury, službách i turismu. Stále také platí, že jsou to strašná prasata. Odpadky na náměstí to začíná a podřezanými ovcemi v plastových pytlích v potoce to rozhodně nekončí.
Stejně jako loni ale musíme zmínit jejich přírodu, ani si snad neuvědomují, jaký mají na svém území poklad. Jedním slovem je to nádhera. Letos jsme si téhle nádhery užili do sytosti. Zažili jsme desítky kilometrů offroadových silnic, nastoupali a zase sklesali mnoho výškových metrů. Když je zrovna možnost odhlédnout z přímého směru, odměnou jsou gigantická skaliska a zelené loučky plné koz a ovcí.
Naše zidany to všechno zvládly na jedničku i ostaní rychlostní stupně. Sice došlo k několika zádrhelům, ale nic, co by nás vyloučilo z přepravy.
Co se moc nepovedlo, bylo počasí. Květen je sice výborná doba na cestování, protože není sezóna, takže nejsou lidé, všechno je levnější atd. Ale na počasí to teda vhodná doba není. Jednou jsme byli večer nuceni utéct se zahřát do spacáku, na zidanech jsme často pouštěli vyhřívání heftů a v moři se vykoupal jen Jimbo, a to ještě spíše z povinnosti, než že by se mu nějak významně chtělo. Prakticky celou dovolenou jsme hráli kličkovanou s deštěm a občas byli dost rádi za nepromoky, ve kterých jsme málem odjíždeli i z Prahy.
Startem i závěrem tour nás provedl Oberzidantechniker, který byl ve skutečnosti celou dobu s námi, ale nedal nám souhlas s použitím osobních údajů, takže není na žádné fotce ani v zideníčku.
Unavení, smradlaví, ale v pořádku, všichni a s rohlíkem na obličeji přijíždíme domů. Teď už nás čeká se dostat zpět ze zidanského do normálního života a vydělat na další tour. Snad to bude brzy. A kam? Maroko? Turecko? Rumunsko? Turkmenistán? Bůh ví, ale už se těšíme.
Pivo pijem v hospodě, zbytek čumila (asi 200 ml) zůstal v kufru.
Snad se Ti, ctěný čtenáři, naše vyprávění líbilo. Od klávesnice se loučí Jimbo & Fidel & Pírko.
Konečný stav tachometru: 135 477 km
Najeto dnes: 203 km
Fidelova dnešní spotřeba: TBD
Celkem najeto: 4721 km
Celková spotřeba čumila: 2x 0,7 L + 8x 0,5 L – 200 ml = 5,2 litru, což je cca 0,11 L / 100 km
Nejlevnější benzín byl v Bosně za 31,80 kč. Nejdražší opět v Albánii za 45,88 kč.
Jimbova celková průměrná spotřeba: 6,82 L / 100 km, skoro jako čumil.
Jimbova celková spotřeba 240,72 litrů dobrého i špatného benzínu což odpovídá 12 772,04 kč.
Slovníčky ukončí ikonické albánské slovíčko “mbeturina”, tedy odpadky.
