Ráno bylo krušné, teda, ráno… Jimbo stavěl spaní už za světla, protože se prospal u ohně v židličce. Na Fidelovo buzení ve 3 ráno nereagoval. Z maďarského cigánplatzu tak odjíždíme asi ve 2 odpoledne, suverénně nejpozději z celé Zidan tour. Jimbo ještě musel zkontrolovat Schrödingerův olej, který tam nejdřív byl, pak zase ne, pak zase jo, tak tam dolil všechno co mu zbylo, asi půl litru. V tu chvíli byla jistota, že tam je aspoň půl litru.
Lehkým offroadem zpět na silnici, mírně společensky unaveni, pokračujeme směr domovina. Před rakouskými hranicemi se zase seběhla mračna. Zkoušíme trik s kondomem. Tentokrát nevyšel, takže jak dva čů…. v tom jedeme navlečeni až k rakouskému McDonaldu. Obsluha musela být opravdu nadšena z řeky, která za námi tekla až ke stolu.
Po loňské zkušenosti jsme se zaměřili na jednu moc důležitou věc. Nikdo tentokrát nechtěl upadnout na Ferrari, takže u každé cedule, na které je napsáno Wien Fidel hlásí “Nechci do Vídně!”. Podařilo se, navigace (credit mapy.cz) se sice dost snažila, stačilo jedno špatné odbočení, jedno přepočítání, ale nedali jsme se. Vídeň jsme úspěšně objeli a po mokrých silnicích pokračovali na západ. Kombinace slunce proklatě nízko a mokré silnice nebyla nic příjemného.
“Chci vidět, jak se mi rozsvítí rezerva,” povídá Fidel asi 50 km od českých hranic. V tu chvíli se nám oběma rozsvítila, celkem asi po 345 km.
Do Čech přijíždíme lehce po desáté večerní, teploměr ukazuje nepříjemných 14 stupňů, hefty jedou na max.
Naplánovaný cigánplatz u pískovny Halámky už je okupován Herr Magnetonem, oheň hoří.
Pivo nakoupeno (nejlevnější byl na rakouské benzínce Kozel desítka), čumil zase blbě čumí. To zas bude ráno. Ještěže už je to domu tak blízko.
Stav počítadla: 135 274 km
Najeto: 364 km
Spotřeba: 4,9 L / 100 km
Předposlední albánské slovíčko: dimrit – zima. Ta nám dneska zase byla.
Jimbovo informačně-technické okénko: v Albánii se s taháním kabelů fakt neserou. Mezi vesnicemi mají natahanou optiku dost spartánským způsobem. Podél silnice prostě přes stromy a kameny tahají kabel úplně bez chráničky. Je sice venkovní s dost pevnou ochranou, která skoro nejde ohnout, ale stejně jako okolo silnice, nechají jej položený i na všech vjezdech a výjezdech z ní. Přejíždění autem asi moc dlouho nevydrží. Optické vany, ve kterých ho spojují, se válí někde v pangejtu, nebo jen tak pohozené na stráni. Takto vede optika třeba z Korče až do Tepelene (cca 170 km). Ve městech to zase tahají vzduchem, snad na každé lampě je něco připomínající optickou vanu a rezerva kabelu. Každý si to táhne jak chce a jak se mu hodí, dům provrtá tam, kde mu kabel vyjde. Tady Věra Pohlová ty internety nezakázala.
