Dnes ráno budík nezvonil. Po dlouhé době jsme se kvalitně vyspali. Ani jsme se nenadáli a už je půlka výletu, bylo tak potřeba nabrat síly na tu druhou. Po ranní hygieně jsme nacigánili zidany, Jimbo vyměnil startér, ten starý opravený hodil do kufru na díly a dolil Schrödingerův olej, přestože přesně nevěděl, jestli tam je nebo není. Jeho zidan staruje, stojí a maže. Je pln sil na další zidanění.
Vyráželi jsme tak až po poledni, večer proběhla debata o tom, kam pojedeme dál. Řešení Jimbova zidanu nás stálo sice jenom den zpoždění, ale byli jsme o 200 km jinde, než bylo v původním plánu.
Vyhoupli jsme se do sedel a naskočili zpět na dálnici, po které jsme do Durresu přijeli. Netrvalo dlouho a u města Fier jsme z ní sjeli a pokračovali po SH4, celkem široké albánské státovce do Tepelene.
Tepelene je město se středověkým hradem a nás zájímalo, jak tento hrad Ali Pasha, tehdejší vůdce tohoto teritoria, zásoboval vodou. Zájem se neobjevil znenadání. Věděli jsme o velkém akvaduktu v kaňonu nad městem a rozhodně jej chtěli vidět.
Nad městem Bence, nad stejnojmennou řekou, stojí stavba z 19. století, kterou Ali Pasha nechal postavit pro své rodné město. Je to stavba obřích rozměrů, bohužel se nedochovaly žádné části akvaduktu na úpatí hor až do města, ale samotný most stačí k představě o tom, jak náročné jí asi bylo tehdy vybudovat.
Most byl ve 30. letech 20. století poničen zemětřesením. Byl sice opraven, avšak bez zachování dobového vzhledu. Místo krásných kamenných klenb se tak na asi dvou třetinách z dvaceti dvou pilířů nachází betonové prefabrikáty.
Dnes jsme měli první krásný teplý slunečný den, ani nefouklo, takže Fidel u mostu zahlásil, že se jedná o dobrou dron free zónu a už letěl do vzduchu. Snad ta videa někdy uvidíme a zveřejníme.
K mostu vede nově postavená pěší cesta, kterou zde v loňském roce zafinancovala EU. Nějak si nejsme jisti, proč vlastně investujeme finance do země, která není členem, pouze čekatelem na členství. Neříkáme, že je to špatně, ale neměli by si to spíš Albánci zainvestovat sami z příjmů z turismu?
Tepelene jsme projeli při hledání benzínky a sámošky po nádvoří starého hradu, a pak vlítli do zatáček silnice SH75, kterými jsme projížděli před čtyřmi dny cestou do Gjirokasteru. Opět obdivujeme široké koryto řeky, ve kterém teče oproti šířce jen úzký potok. Má blankytně modrou barvu, teče dost rychle a láká okolojedoucí zidanisty ke smočení. Naneštěstí je dost hluboko pod silnicí.
Po asi 30 kilometrech za vesnicí Piskove odbočujeme do hor. Máme totiž mírný offroadový deficit. Tuhle cestu jsme plánovali už doma a měla by vést přes hory, louky a řeky do města Corovode. Prvních 7 km je celkem příjemná šotolina, co nás překvapí ve zbývajících 20 km se dozvíme až zítra.
Našli jsme fajn cigánplatz hned u cesty, čumil čumí střídavě na nás a do ohně. Pivo máme, jediné, co nás neskutečně štve jsou prasata. A teď opravdu nemluvíme o těch zvířatech, předem se tak omlouváme, kdyby to nějaké prase někdy v budoucnu četlo. Místními prasaty jsou obyvatelé této země, kteří jsou schopni ze srázu do potoka shodit kromě odpadků i několik plastových pytlů plných ostatků zřejmě ovcí. Smrdí to tady na celé údolí. Bohužel jsme to necítili před vycigáněním, protože vítr vál jiným směrem.
Toulaví psi už se ale o pytle a zbytky ovcí starají. Snad ty pytle rozkoušou rychle, aby se o zbytek postarala příroda. My se v tom potoce radši koupat nebudeme.
“I kdyby teď z minuty na minutu všichni balkánští obyvatelé přestali dělat bordel v přírodě, obřadně usmrcovat ovce a házet je v plastových pytlích do potoků, trvalo by stovky let, než by se o to příroda postarala”, okomentoval situaci Jimbo.
Létajíci rubrika Albánské mosty se dnes rozrostla o akvamost a jako bonus přidáváme další zajímavý, focený cestou k cigánplatzu. Fidel se na něm chtěl vyfotit, ale nestalo se to.
Stav: 133 390 km
Najeto: 232 km
Spotřeba: 5 L / 100 km
Slovíčkem pro dnešní den se stává “kalbje”, tedy hniloba.
Technické okénko necháme ještě zavřené.