3. 7. 2023
Přes všechny antipatie k přímořskému cigánplatzu bylo probuzení příjemné. Pláž vypadala sice stejně jako včera, ale spalo se dobře. Vstávali jsme dnes opravdu celkem brzy, takže v 9:00 už jsme startovali zidany a vyráželi na rychlostní silnici směr Tirana.
Zabralo nám nějaký čas, se na zmíněnou silnici vůbec dostat, neboť už včera navigace od Mapy.cz neměla svůj den. Tvdošíjně nás totiž stále přesvědčuje o tom, že nejvýhodnější cesta je vzdálenostně i časově delší (čehož si je vědoma) a jediné, co netuší je, že povrch rozhodně není vhodný pro nás ani pro naše stroje. Z toho vyplývá, že často jedeme po silnici, která se náhle stává šotolinou, pak rozbředlou bahenní lázní a dále v podstatě neexistuje. Řešení situace je zřejmé, navigaci bedlivě kontrolovat a v případě nouze jí naprosto ignorovat. Albánské hlavní město jsme však nakonec úspěšně objeli a ještěže tak, provoz i na předměstí stál za to. Všude auta, kamiony, chodci, jezdci na zvířatech nebo cyklisté v protisměru. Nic takového jako přednost na křižovatce, znamení o změně směru jízdy nebo bezpečný odstup zde neznají, počet a směr jízdních pruhů nerespektují, jede ten, kdo je větší, nebo se méně bojí. Což je ve většině případů kamion. Pro malého zidanistu velmi nehostinné prostředí.
Dnes jsme snad poprvé splnili plán na 100 %, dojeli jsme vlastně tam, kam jsme si naplánovali. Severně od Tirany teče řeka Mat, vedle které vede silnice (chvilku i dálnice) na Kukes. Nám se po dálnici nechtělo, takže jsme zvolili zábavnější trasu po staré silnici, ovšem moc dlouho se to vydržet nedalo, takže jsme nakonec vyměkli a na dálnici najeli. Sice to byla zábava, ale trvalo by nám to o 3 hodiny déle než po dálnici. Po 20 minutách a 20 km sjíždíme u města Reps, protože dnešním dílčím cílem je bývalá věznice – pracovní lágr Burgu i Spacit. Zde vězni, vetšinově političtí, těžili měděnou rudu.
Areál sestává z ubikací, kuchyně s jídelnou, společenského sálu a dalších budov, jejichž účel nám byl skryt. Věznice byla otevřena v roce 1968 a v roce 1974 se vězni vzbouřili a vyvěsili do třetího patra vlajku Albánie bez rudé hvězdy. Není se čemu divit, v malých místnostech cca 3×3 metry se jich najednou tísnilo 54 (celkem v celém vězení bylo na 2000 lidí), návštěvy jejich blízkých byly velmi krátké, každý den je někdo honil po buzerplacu a do toho dostávali málo jídla. Bohužel vzpoura byla krvavě potlačena a trýznění pokračovalo. Každý z vězňů musel denně vyrubat 7 tun (!) rudy, jinak jej čekal trest svázání rukou, bití a ponechání v mrazu. Dodnes jsou v okolí hroby umučených. Lágr byl definitivně uzavřen až po pádu Hodžova režimu v roce 1991 a od té doby budovy chátrají. V podstatě z nich zbyly jen ruiny, které se v posledních letech snaží nějak udržet pohromadě. Na několika místech jsou tabulky s vysvětlivky, co se zrovna tam dělo. K věznici vede příjemná cca 8 km dlouhá šotolinka, kterou jsme si užili hned dvakrát.
Ruda se zde dodnes těží, avšak k těžbě už prý politické vězně nepoužívají, ale těžko říct, důl je teď Turků, takže to ví jen Erdogan.
Z věznice nás čekala zatím snad nejkrásnější a nejzidanštější cesta Zidan Touru 2023. Jedná se o silnici č. SH40, v české mapě nesprávně označenou jako SH30. Asi 30 km zatáček nahoru a dolů přes hory a několik vesnic s fajnovým povrchem, člověk by si hlavu ukroutil nad dechberoucími výhledy. Silnice je navíc celkem široká, takže ani tolik nehrozí srážka s Mercedesem, ale zdání klame, albánci za volantem jsou schopni čehokoliv. Zde se zidanista musí mít na pozoru pořád.
Ze silnice SH40 jsme pokračovali kousek po SH5, abychom zase po 10 km uhnuli do hor na SH22 směrem do Fierze. Tady je to trochu jiná káva, silnice je dost úzká, takže je s podivem, že jsme přežili až do její půky, kde nyní cigáníme. Asi je to tím, že po ní skoro nikdo nejezdí. Zato ale nabízí ještě více kýčovité výhledy do albánských potažmo kosovských dálav.
Najít v kopcovitém terénu cigánplatz nebylo úplně zadarmo, po několika neúspěšných výjezdech a sjezdech po šotolině a horších površích se však za libé vůně Jimbovy spojky zadařilo. Snad ten kopec ráno vyjedeme.
Pivo nakoupeno, otevřeno, čumil zase blbě čumí.
Stav tachometru 128 419 km, najeto 229 km, celková průměrná rychlost 63 km/h.