Dnes ráno proběhlo opětovné rozdělení naši party. Já jel ráno s Vojtou hledat autoservis, ve kterém by mu svařili utrhnuté lešení a Jimbo s Tomem vyrazili později za námi. Z Kamzíků se stali Bastlíři a z Delfínků zas Speleologové.
Abychom sehnali rychlý a kvalitní servis, vzal jsem si své šťastné tričko, ve kterém jsem udělal papíry na motorku. A opravdu to fungovalo! Hned ve vedlejším městě Drvar byl autoservis, kde Vojtovi odzJawili stroj a řádně jej vyspravili. Následně proběhla oslava kafem v nedalekém Bikers Kafe. Mezitím se kluci odcigánili a jeli za námi, bohužel jsme se nedomluvili úplně dobře a crew Bastlířů odjela do Martin Brodu, kde navštívila místní restauraci a vodopády.
Družina speleologů jela prozkoumat jeskyni Ledenica. Obrovský jeskynní komplex se nachází asi 18 km od Drvaru a podle toho, jak vypadá, byl ještě před válkou otevřen veřejnosti. Avšak od té doby chátrá. Ke vchodu vede zarostlá asfaltka, pak stačí sejít pár schodů a portál s otevřenou mříží je na dohled. Mříž je zjevně otevřena již léta, stejně jako ta, která je o pár metrů dál, uvnitř. Fun fact: Google píše, že je otevřeno do 18:00, a že se platí vstupné. Nikoho jsme nepotkali a uvnitř jsme strávili asi hodinu a půl úplně sami. Celý komplex sestává z mnoha dómů plných stalagmitů, stalagtitů, jakož i stalagnátů, jezírek a totálně rozpadlých lávek a schodů. Po dlouhé době v absolutní tmě s čelovkou, se Speleogové vydali stíhat Baslíře do kempu Buk ve vesnici Kulen Vakuf.
První přistála naše posádka s Vojtou a v tu ránu přišel majitel kempu a lámanou němčinou nám říká, že měl kdysi dávno Jawu Californian a hned nás pozval na domácí rakii. Rodiče nás vychovali dobře, a tak nabídku panáka neodmítáme. V kempu jsme zanechali kufry a další bagáž, abychom se mohli jet projet na lehko.
Jelikož Jimbo a Tom vyrazili později, tak ještě neměli oběd. Tím pádem se naše cesty zase rozešly a kluci vyrazili do Kulen Vakuf na oběd. My s Vojtou jsme se dali po místních lesních cestách a neuvěřitelně se vyřádili.
Naše skvadra se nakonec potkala podvečer u hradu Ostrovica. Finální bod pro nás byl zase kemp Buk, kde teď sedíme s pivkem v ruce a koukáme na peřeje řeky Una.
