Dnešní cesta nebyla dlouhá, ale za to intenzivní. Od jezera Buško jsme vyrazili přes město Livno do Glamoče, kde proběhl tradiční oběd, Čevapi a Mješano maso.
Náš dnešní cíl byl Veliky Vitorog. Kdo by čekal krásné asfaltové silnice, ten by se mýlil. 21 kilometrů brutální cesty s vysokým sklonem. Totální dehonestace Zidanu. Mohli bychom Vám vyprávět o tom, jak jsme se dostali na vrchol, kde má být stará radarová základna. Ale ne. Vojtovi devět kilometrů před cílem vibračně praskl šroub, který mu drží lešení na boxy. Tak vzal sichrpásky a zJawil to. Z toho důvodu, musela naše banda s pochroumaným Zidanem pomalu sestoupit zpět do civilizace. Bohužel byla již pozdní podvečerní hodina a náš ochromený gang musel hledat cigánplatz, jelikož v okolí nebyl žádný bosňák se svářečkou.
Cesta vedla přes krajinu kráterů, o kterých jsme byli přesvědčeni, že to jsou následky války. To nám bylo po chvíli vyvráceno, když náš invalidní Jawa gang přijel na cigánplatz. U jezera, u kterého jsme zacigánili, se nacházela rybářská kuča, ve které seděli místní rybáři. Ti nás vyvedli z omylu, krátery jsou prý přírodního charakteru. Bohužel jazyková bariéra nám nedovolila zjistit více.
Hned vedle nás bivakovali lidi z Čech s terénními vozy. S fajn partou od teréňáků jsme pokecali, dali panáka a pivko.
Teď sedíme s dalším pivkem v ruce hned vedle rybářské kuči, u které budeme spát a připravujeme večeři.
