Tak a půlka pobytu za námi…
Včera jsme ve městě Mostar našli příjemnou hospodu s živou hudbou a návrat se tak odehrál až ve tři ráno přes kebab stánek. Z toho důvodu odjezd z kempu proběhl kolem 12 hodiny.
Naší první zastávkou byl pramen řeky Buny, která vyvěrá přímo ze skalního masivu. Bohužel přístup k prameni byl zpoplatněn 10 bosenskými markami, a to jsou přeci jen 4 místní pivka. Na pramen je stejně vidět z přilehlého mostku. Hned vedle pramene se nacházela restaurace, kde jsme si dali pauzu na oběd.
Dalším cílem naši cesty byl 33 metrů vysoký kříž nad městem Mostar na hoře Hum, který je místní dominantou. Je vidět skoro z každého místa v Mostaru.
Následně jsme se vydali na trasu TETu (Trans euro trail), což je část speciální trasy pro adventure zidanění. TET objíždí celou Evropu ve skrze terénem mimo běžné cesty. Což předznamenává, že na takové cesty je potřeba speciálního zidanu. Pojďme si říct pravdu, naše zidany to zvládly na jedničku, i když to byl boj s povrchem plným štěrku, výmolů a velkých kamenů. Část trasy, která byla námi vybrána, činila asi 20 kilometrů a strávili jsme na ní tři a půl hodiny jízdy. No, jízdy…spíš spojkování, driftování a cvakání dvojky drátu mezi půlkami. Ve třetí čtvrtině jsme potkali sraz místních nadšenců do offroadů, kteří tam měli brutální party. Tyhle kluky jsme posléze potkávali na cestě, když odjížděli ze srazu či se na něj vraceli. Všichni uznale pokyvovali hlavou, troubili a mávali nám.
Po absolvování stezky odvahy, byl cíl jasný, jezero Blidinje, u kterého jsme se hezky po našem vycigánili a teď s pivkem v ruce pozorujeme jeho klidnou hladinu.
