Včera jsme psali, že počasí nám celkem přeje. Jak moc velké a naivní rouhání to bylo. Udělali jsme si jídlo, napsali zideníček, malinko to počumělo a rozbalili ležení. “V kolik budem vstávat?” Ptá se Pírko když uléháme. “Nevim, budík asi nepotřebujem, když je půl jedenáctý a my už ležíme. Vzbudíme se tak v 7, v 8 jsme na silnici a povalíme směr Sahara. K večeru tam budem jak na koni,” povídá Jimbo.
Když před půlnocí začalo bouřit, naše nadšení z perfektního cigánplatzu bylo ta tam. Opět vylézt ze spacáku, všechno přeskládat a natáhnout plachtu. Jen tak tak jsme to stihli, že na spacáky spadlo jen pár kapek.
Chca…šelo celou noc, k ránu se intenzita jenom zvyšovala, všude okolo nás tekly proudy vody, nemít lehátka, nemáme šanci se ani trochu vyspat. Pomalu to ustalo až po desáté, takže nám bylo jasné, že večerní plán budeme muset mírně upravit. Problém byl, že kvůli intenzivnímu dešti přes celou noc i ráno se ze všeho okolo stala bahenní lázeň. Jako bonus nám oběma nateklo do bot, přestože byly pod kufrem. Stačilo ujít 2 metry a na boty se nalepilo asi 10 kg jílovité mazlavé hlíny.
Čtenářům, zidanistům, teď právě došlo, že mírná úprava plánu nebude stačit. Včera bylo v zideníčku, že offroad k cigánplatzu byl asi 8 km. Začátek je nevinně po rovině, většina cesty je navíc trochu posypaná štěrkem. Posledních cca 1,5 km je z mírnějšiho kopečka, jemně dolů po vrstevnici. Podloží je hliněné, ale suché a tvrdé. Tedy bylo. Přes noc se z toho stala rozplizlá lepící hmota. A jak se, milé děti, chová zidan na mazlavé, klouzavé sračce, navíc mírně do kopce? No ano! Bruslí jak na ledu, do kopce se mu nechce a zidanista cvaká dvojku drát každých 10 cm, když se ho snaží předjet zadek. “Tohle střízliví nezvládnem,” povídá Jimbo a sápe se po čumilovi. Už vyjet z cigánplatzu na cestu byla operace asi na hodinu. Jimbo ubral tak 10 % z nové spojkové lamely za prvních 15 metrů. Pírkovi ta jeho taky jistě nepoděkovala.
Na cestě ale začalo to pravé peklo. Prvních 50 m celkem šlo, pak přišla první zatáčka. Každý metr byl strašlivě vydřený. Pírko má lepší pneu a lehčí zidan, šlo mu to významně lépe. Jimbo má (omylem) více silniční vzorek, takže stačila jedna otáčka kola v té mazlavé sračce a místo vzorku byla hladká plocha. To ale nebyl ten hlavní problém. Tím bylo to, že ta zkur…mazlavá sračka se samozřejmě lepila i na přední kolo a každým centrimetrem plnila přední blatník, takže se v něm kolo zasekávalo. Na to stačila cca 1 otáčka kola 110/80 R19.
Zde si dovolíme malé technické okénko a pojďme si to spočítat:
110 = šířka pneu
80 = výška pneu v % šířky (neptejte se proč to tak je)
Výška pneu je tedy 88 mm (náhoda?).
Průměr (d) pneu spočítáme jednoduše: 2x 88 + 482,6 (19” v mm) = 658,6 mm
Z matematiky pro ZŠ si jistě každý zapamatoval, že vzorec pro obvod kružnice zní π x d. Obvod Jimbovy přední gumy je 2068 mm.
Z daného výpočtu je jasné, jak často bylo třeba blatník čistit klackem a bahno z něj doslova vyřezávat. Samozřejmě nás jako první napadlo, že dáme blatník dolů, ale po bližším ohledání vyšlo najevo, že musí dolů i kolo. Kvůli tomu i brzdič a pak se přes nános bahna dostat ke šroubům. To se se zidanem zapíchnutým v bahenní lázni, ve které sotva stojí, dělá dost špatně.
Už v té první zatáčce propadáme zoufalství. Je to ještě asi tak 1,4 km do kopce na lepší cestu, nevíme co déšť natropil za další zatáčkou a posunout Jimbova zidana o ty 2 metry je práce na hodinu.
Zvažujeme všechny možnosti. Signál nemáme, stejně bychom nevěděli, kam volat. Varianty: pojedem dolů, tam ale nevíme, co nás čeká a netušíme, jak daleko je to na lepší cestu. Nebo se jeden z nás sebere a půjde pro pomoc. Jak ale v Alžírsku někomu vysvětlíte, že jste zapadli a potřebujete traktor s valníkem, protože tlačit to nejde? (Ono to teda nejede asni z kopce.) A tady navíc nejsme v Rakousku. Tady nestojí u každé usedlosti John Deere, tady jsou rádi, když v těch zemlijankách mají elektřinu a na orbu pluh. Nakonec jsme usoudili, že počkáme, až bahno trochu uschne a zkusime to znova. No a v tu chvili začlo zase pršet. Měřák opět vylétl do červených čísel, neboť byla překročena další hranice zoufalosti.
Tak jsme v dešti čekali a modlili se, aby jel někdo okolo, koho bychom požádali o pomoc. “Oni to asi vědí, že je to tady takhle na hovno, takže po dešti tudy určitě nejezdí,” vyslovil svou tezi Pírko. Ta se ukázala nanejvýš pravděpodobná, protože celý den nikdo nejel. A proto jsme si museli opět pomoci sami. Chvíli jsme počkali, zase svitlo slunce, trochu usušilo to nejhorší, vyrýpali jsme bahno z přední gumy a tohle opakovali pořád dokola. Když se cesta trochu narovnala, Jimbo přidal a už to vypadalo, že se bahno bude vyhazovat setrvačností a odstředivou silou samo, když se před ním objevila další past v podobě hluboké bahenní lázně. Než stihl vyhodnotit situaci, přední kolo uklouzlo a už se válel na zemi.
Doteď byl od bahna jen trochu, teď už bylo všechno jedno. Náraz utrhnul ze zidana kufr, takže je opět hnuté lešení a kufr mírně zohýbaný. Při rovnání zohýbaných držáků kufrů nezačlo pršet. Začaly padat kroupy! “Co dál ještě umíš?! Co? Co takhle vánice? Nebo povodeň? Kroupy jsou všechno???” Řveme střídavě směrem k nebi, jako kdybychom tušili, že nás Alláh může slyšet. Ten se jenom kouká a směje při poslechu naší labutí písně. My se ale nevzdáme, i když jsme to chtěli mockrát udělat. Zbývalo asi 500 m hnusu, který se po opravě kufru podařilo naštěstí s již menšíni obtížemi zvládnout. Bylo 6 večer, když jsme konečně dostali zidany na pevnější povrch. Zvládli jsme to! Po několika hodinách trápení a zoufalství jsme ujeli 1,5 km! Za odměnu začlo pršet. Alláh má na bezvěrce prostě spadeno. Rozhodli jsme se vzít hotel v 30 km vzdáleném Tiaretu, což byl dobrý tah, protože celou cestu s námi mával silný vitr s hektolitry vody. Jimbo celou cestu nadával tak, že byl sám překvapen, jak je ten náš jazyk krásný a košatý.
A tak tu teď sedíme, už vyvztekaní, na hotelu se snídaní za 4200 DZD (asi pětikilo), vaříme těstoviny a sušíme bahno.
Pírko dostal na výběr ze dvou pokojů, vzal ten, ve kterém se to po otevření dveří koupelny nerozuteklo. Prej to byli ale větší brouci, štěnice jsme žádné nepotkali. Nevadí nám, že dveře na balkon nemají kliku, jsou totiž otevřené. Ani povlečení nám nechybí, spacáky stejně potřebují usušit. Nesplachující záchod z prasklým on-request prkýnkem je jen takovou třešničkou na dortu. Teď bohatě stačí, že je tu teplo, protože venku je furt hnusně.
Chtěli jsme to dneska oslavit s kámošem čumilem, kdyby nám po prvním loku nevypadl z ruky a nerozmlátil se o podlahu, ani zítra se counter abstinence bohužel nevynuluje. Snad se aspoň vynuluje počasí a od zítra už bude vedro. Takhle si totiž dovolenou nepředstavujeme!
A jaké plyne z dneška ponaučení? Nejezdi v Africe někam, odkud se nedostaneš po dešti, vypadne ti pak vyčerpáním z ruky čumil a budeš eště zoufalejši!
Stav tachometru 138 975 km
Najeto: 39 km
Počet dní abstinence: 3
Stav čumila: 1 l
Ahoj kluci jsem na Zbraslavi čteme tu tu vaši storku a jsme z toho pérplex takže jsme si otevřely proseko a myslíme na vás ať už konečně svítí a ať už vás Alláh ochraňuje od všeho zlého a nedělá vám naschvály a vy si už konečně užijte hezkou dovču a klidnější putování. Moc vás zdravíme mamka a Hanka