Ráno zahnaly hlad sušenky a jogurt koupený v nedalekém magazinu. Pak už jen stačilo otevřít vrata od protějšího domu a vyparkovat zidany ze sousedovy předzahrádky.
Jimbo zkontroloval Schrödingerův olej, zdá se, že GS expert při operaci převodovka se spojkou (na toto technické okénko ještě nebyl čas) Schrödingera vypakoval. Kontroluje jej předepsaným postupem již od Tarífy a zdá se, že výsledky měření jsou uspokojující – jsou úměrné najetým kilometrům i podnebí. Proto dolil cca 0,3 litru, aby měl motor co papat.
Radim byl se svým batůžkem nacígáněný na to tata, nemělo smysl, aby na nás čekal, přestože naše cesty vedly ještě několik desítek km stejným směrem. On je stejně bez kufrů v provozu obratnější než my. Rozloučili jsme se s tím, že budeme v kontaktu a stejně se ještě někde potkáme.
Zidani tedy opět osiřeli a vydali se objevovat jižní pobřeží Středozemního moře směrem město Achaacha (cha cha cha). Kousek za ním narážíme na otevřené bistro, u kterého grilují kuřata. Vůně probudila kručení v našich žaludcích, takže za minutu sedíme každý s půlkou kuřete na talíři, k tomu salát, hranolky, bageta a litr místní pseudokoly. Chtete vědět, kolik to stálo? Dočtěte až do konce!
Pláže okolo moře jsou takřka prázdné a lákají ke koupačce. Dvakrát sjíždíme až skoro do písečných dun, ale vždy si to rozmyslíme. Zas tak teplo není a navíc je všude plno odpadků. Aby ne, když celé odpadové hospodářstvi sestává ze zvrhnutí popelnice ze stráně nejlépe tak, aby ho řeka odnesla do moře. A my si v EU zakazujeme brčka a otravujem životy neoddělitelnými víčky z petek.
Pobřeží brázdíme až do města Guelta, kde uhýbáme do hor, jelikož už se pomalu chceme stáčet směrem na jih do pouště. Je to několik set km, je tedy třeba včas volit vhodný směr cesty. Navíc máme ještě jeden plán.
Naším dílčím cílem expedice je, ochutnat alžírské víno. Jistě namítnete, jak je možné, že v Alžírsku dělají víno, vždyť je to arabská země. Ona zas tak moc a tak dlouho čistě arabská není, často se o Alžírsku píše jako o velmi liberální islámské zemi. Dovoz alkoholu naposledy zakázali relativně nedávno, v roce 2004. Dle Wikipedie mělo Alžírsko v roce 2019 průměrnou spotřebu 0,6 litru čistého alkoholu na hlavu za rok. Oproti nám jsou samozřejmě úplní žabaři, my obsazujeme světovou bronzovou pozici s 13,3 litry na hlavu čistého alkoholu ročně. 0,6 ale 0 není a z velké části to musí být způsobeno právě vínem. Díky francouzskému vlivu se zde v minulém století rozvinulo vinařské řemeslo, jehož historie sahá až do 7. stol. našeho letopočtu a dodnes je víno důležitým vývozním artiklem, přestože dovoz je zakázán. Alžírská vína sbírají jedno ocenění za druhým a dodávají jej do spousty zemí světa. My si již v domovině řekli, že se na to chceme zajet podívat.
Vinice jsou přirozeně v úrodném pásmu v horách nad mořem. Dnes jsme jich viděli požehnaně, ale vinařství žádné. Mapy také nejsou nápomocny, takže zbývá staré dobré povídání. Ptáme se v nějaké vesnici v horách lidí, kteří si nás přišli prohlédnout.
Jsme tu totiž jediní turisti, takže pro místní představujeme neuvěřitelnou atrakci. Všichni nás zdraví, podavají ruce, lidé přicházejí a během chvíle jich je okolo nás pěkný hlouček. Nemusíme hledat, koho se na něco zeptat, on jednoduše přijde sám.
Pírko velmi opatrně a velmi obšírně píše do předkladače: “Četli jsme, že tato oblast je proslulá produkcí kvalitní vinné révy, je zde nějaké vinařství?” Pak otáčí telefon na nejdůvěryhodnějšího člověka v davu, který nejdřív přemýšlí (my také přemýšlíme, jestli na nás nesešle nějakou kletbu), a pak říká, že tady ne, ale že se máme jet zeptat do města Chlef, které je 20 km.
Tak proč ne, vinice tu jsou, tak třeba to tam bude lepší. Chlef není 20, nýbrž asi 65 km, a je to hodně velké město, má dokonce i vlastní letiště. Vinice už nepotkáváme, takže tušíme, že moc úspěšní asi nebudeme. I tak ale bereme hotel i se snídaní a hlídaným parkingem na zidany a zkoušíme se ptát.
Bohužel nikdo není v našem dotazu nápomocen, takže dílčí cíl zatím zůstává nesplněn. Blýská se ale na lepší časy, o tom až v nějakém z dalších zideníčků.
Večer procházíme město. Až na běžný ruch a na to, že je dnes asi svatební den, protože tu do noci troubí kolony vozidel a lítají ohňostroje (i z těch vozidel), se tu nic moc zvláštního neděje. Už jsme asi na ten standardní alžírský dopravní bizárek zvyklí. Máme hotel hned vedle Gare de Chlef, tedy vlakového nádraží. To jsme důkladně prolezli a zamávali pár projíždějícím vlakům. Je překvapivě v lepším stavu, než jsme čekali a celkem moderní.
A nyní slíbené cenové okénko:
Dnes jsme poprvé tankovali, z obrázku výše si již zvídavý čtenář mohl odvodit, že litr benzínu tu stojí s naším kurzem měny 5,70 Kč. Fakt nekecáme! Jimbo za 19 litrů platil asi 109 Kč!
Pírko si dal na benzínce kafe z obstaróžního pákového kávovaru. Kolik stálo? 6,30 Kč!
Kuře viz výše 1500 DZD – 189 Kč. V místním obchodě nikdy neutratíme víc než 200 Kč (jasně, nekupujem pivo, ale stejně). Vejce stojí cca 1 kč/ks.
A co cigára? Krabička modrých velbloudů vyjde na 360 Dinárů, tedy 45 Kč. Luxusní hotel s hlídaným parkovištěm a se snídaní 10000 DZD, tedy asi 1200 Kč pro dva. Vanička jahod a 3 pomeranče ve stánku u silnice 310 Dinarů – 39 Kč.
Nad bránou při výjezdu z celnice by mělo stát: “Vítejte v diskontu Alžír, tady se žije za dumpingové ceny!”
Víno nemáme, čumil čumí v kufrech, dneska abstinujeme. Zítra to stočíme opět více na jih směr město Tiaret a zkusíme konečně cigánit.
Stav tachometru 138 722 km
Najeto: 210 km
Počet dní abstinence: 1
Stav čumila: 1,5 l
V kafe stanku maj o neco vyssi prirazku