Na tohle ranní vstávání si asi nikdy nezvykneme, že kvůli počasí musíme spát místo na lodi za své v hotelu, že asi nestihneme check-in v hotelu na druhé straně, že místo spánku budeme 9 hodin čumět do blba, to by se ještě dalo zvládnout. Ale nutit nás vstát v 6:45, to tomu nahoře fakt neodpustíme! Naštěstí se to ale na třetí budík povedlo, a tak v rychlosti plníme své primární potřeby, hop do garáže nacigánit všechny věci na zidany, a pak kvapem přes město do přístavu.
Zde to šlo ráz na ráz, přijeli jsme asi v 7:45 a kousek po osmé uz se otevřela vrata k příjezdu k lodi. Tohle všechno vlastně trochu k našemu údivu, neboť paní za přepážkou včera říkala, že na nakládku můžeme přijet v 6, 7 nebo 8 hodin. Asi jsme si měli vybrat, nevíme. Ta druhá říkala v 8 hodin. Dále nám taky řekly, že poté, co naložíme zidany, máme se vrátit do haly přístavu. To záhy, po vyřízení byrokracie, popřel bocman, řídící nakládky (aby taky ne, takovou píč..kravinu). Těžko říct, proč nám ty ženy daly zavádějící zmatečné informace. Možná aby vyzkoušely a osvěžily naší uvědomělou, ale unavenou duši a připravily nás na hraniční striptýz.
Stojíme tedy před lodí a čekáme na lodníkův pokyn k zajetí do podpalubí. Když tu náhle slyšíme za sebou nějaké zidanské burácení. Nebyl to však motor, co vydávalo ten rámus, to se z helmy ozývalo: “Nazdar češi!!!”
Celí zkoprnělí odpovídáme na pozdrav. Kdo je asi ten tajemný blázen, jako jsme my dva, který má v plánu plavbu do Alžíru!?
Náhle jsme dostali zelenou k nájezdu na loď, takže urychleně nasedáme a následujeme pokyny lodníků.
Jsou to profíci ti místní lodníci, jen co zastavíme na ukázaném místě, už nám zidany kurtují a přitom koordinují další najíždějící vozy.
Ačkoliv je trajekt plný, jsme tu jediní zidanisté. 3 hovada mezi kamiony, granátem bílých dodávek a pár osobáky jsou na cestě přes Středozemní moře do země, kam skoro nikdo nejezdí. Občas se sami sebe ptáme, jestli zbylo v našich tělech aspoň trochu normálnosti a kde jsme zapomněli pud sebezáchovy.
A kdo je ten tajemný zidanista? Je to Radim AKA Štěnovický cestovatel (https://www.facebook.com/stenovicky.cestovatel). Kluk z Plzně, co na své Hondě Hornet 750 brázdí svět obvykle sám každou chvíli. Má za sebou spoustu zábavných destinací jako třeba Kuvajt nebo Kazachstán. Tak to si budeme rozumět. Do Alžíru ale jede poprvé stejně jako my.
Loď měla odrážet v 11 hodin. Tou dobou ale stále vesele a kliďánko po španělsku probíhalo najíždění vozů.
Poslední kamion najel cca ve 12:00, zavřela se za ním vrata a my se konečně mohli vydat na volné moře.
Loď Almeriya má na délku cca 200 metrů a několik palub. Ve 3., 4. a 5. patře parkují vozidla, 6., 7. a 8. jsou pro pasažéry. My se usídlili v 7. patře pro plebs, kam nás zavezl výtah ze 3. patra. V 9. už je jen 1. třída, tou ale nikdo nejede.
Čekalo nás 9 hodin plavby. Naštěstí jsme v krajanovi našli bezvadného parťáka pro cestu, takže to nakonec i celkem rychle utíká.
Celý den si krátíme povídáním, pitím piva (vzali sjme si jich ale málo, jen 12 velkých španělských, tedy malých českých) a prozkoumáváním lodě. Sic kotvila v přístavu už od včerejška, nebyl asi čas uklidit.
Alžířané jsou na cestu dokonale připraveni. Mají s sebou deky, polštáře, peřiny, kávovary, konvičky, vodní dýmky, prodlužovačky (protože zásuvky jsou jen u stropu) a polehávají a posedávají po všech volných místech. Dokonce mají i svůj svatostánek, na který pravidelně chodí vzdávat hold svému spasiteli. Omlíkovali si ho kolem dokola, aby jim tam bezvěrci náhodou nevstoupili a neporušili posvátnost tohoto místa.
My tu jsme snad jediní, kdo ho nevyužívá, ale zajímalo by nás, jaktože je Mekka vždycky směrem z okna lodi, když se točíme dokola. Asi se Mekka točí s námi.
Poslední hodina na lodi je fakt úmorná, už je tma, už jsme si všecho řekli, ferbla už bylo taky dost, tak už jen očima hypnotizujeme africké pobřeží. Až ve 21:50 dojíždíme do přístavu v Oranu, přesně jako spojenci v listopadu 1942 obsazujeme přístav kvůli neočekávaným problémům až v noci. Původní pravidelný příjezd má loď v 8:30. Při započtení časového posunu (GMT+1) máme tedy pouhých 14,5 hodiny zpoždění.
O tom, jak probíhalo vylodění a celý proces obsazení přístavu napíšeme report později. Můžeme ale nyní s klidem říci, že jsme tady živi a zdrávi. Jsou 2 ráno, tedy domácího času 3:00, a nám už došly síly.
Zítra (dneska) se tu asimilujeme, vyměníme prachy a pokusíme se splynout s davem.
Stav tachometru: 138 411 km
Najeto: 18 km
Uplaváno: cca 250 km (loď plave cik-cak)
Počet dní abstinence: 0
Stav čumila: 1,9 l
أتمنى لكم رحلة سعيدة أيها الأوغاد
شكرًا لك