Horské slunce probudilo oba zidanisty z komatu. Při obvyklé snídani – párky s chlebem a hořčicí – sledujeme hlouček starších turistů s hůlkami, kteří přijeli v offroadech a zmizeli v lese zaminovaném desítkami lidských exkrementů. Nacigánili jsme zidany, v lese taky nechali pár dárečků a vyjeli směr Ukrajina. Večer jsme totiž debatovali nad tím, jak moc nemáme rádi jízdu Maďarskem, protože je to ukrutná nuda. Cesta zpět do Košic přes Ukrajinu se ukázala výborným nápadem. Skoro bychom tento trip měli přejmenovat na Ukrajina 2024, jelikož zde trávíme snad více dní než v Rumunsku. K hranicím to bylo kousek, asi 30 km. Rumunská část přechodu proběhla hladce, celkem i bez čekání.
Za to ta ukrajinská, to zas bylo něco. Řidič musí projít celkem pěti kontrolami: na vjezdu dostane papírek, do kterého celník vypíše značku a SPZ zidana, pak popojede o kus dál, kde se ho ujme další celník (v našem případě celnice), který chce otevřít všechna zavazadla a kufry. Po úspěšné kontrole, že neveze žádné zbraně, drogy nebo uprchlíky, se musí odebrat na passportnyj kontrol. Zde začíná ta pravá zábava, protože se lidé ve frontě různě předbíhají a celníci mají na všechno moře času.
Když úspěšně proběhne passportnyj kontrol, jde se k dalšímu okénku – mýtnyj kontrol. Ostrými lokty držíc si osobní prostor a místo ve frontě, doklepe se k okénku, kde zase všechny dokumenty s papírkem předá ještě unavenějšímu celníkovi. Co tenhle celník dělá je nám záhadou, s každým zidanem strávil snad 15 minut. Do okénka není vidět, takže je klidně možné, že tam na monitoru sjíždí pornhub zatímco se ukrajinychtiví cestovatelé topí ve vlastní šťávě na ostrém slunci. Když to všechno skoukne, dá i svoje razítko na papírek a může se konečně vyrazit. Nebo vlastně nemůže, protože před námi stojí netrpělivý tlustý rumun, co svým vozem zablokoval cestu přes celnici.
Konec dobrý, všechno dobré, na poslední kontrole je odevzdán papírek, zkontrolován, zda jsou na něm tři razítka, načež se brána na Ukrajinu otevírá.
Taháme směr Mukačevo, hned z kraje nás mapy.cz zavedou v Solotvinu na offroad cestu mezi jezery, asi si myslí, že je to hlavní. Na jedné z benzínek se Jimbovi podařilo ukořistit ukrajinskou MPZtku, takže slavil úspěch. Opět jsme obnovili soutěž my vs. ukrajinská armáda na checkpointech. Vyhráváme celkem s přehledem 12:6.
Kousek před Mukačevem nás stíhá déšť, už se i připozdívá, takže u burgru v místní hospodě usuzujeme, že nejbezpečnější bude zůstat tady v nějakém ubytku. Mimochodem, na Ukrajině každý strávník dostane k burgru rukavice, aby si neumazal při jídle ruce.
“Jesť u vas svobodna komnata?” Ptá se Jimbo bábušky v ubytování Zlatá Praha, které našel Don na bookingu. “U nas jesť nomer, ili začekajtě 30 minut.” Musíme počkat, až paní pokoj pro nás uklidí. Máme dvě postele, sprchu, záchod, ledničku, zidany za plotem a částečně pod střechou. A bude to stát 1100 hřiven, takže asi pětikilo, co víc si přát?
Zideníček píšeme v hospodě, kde čepují asi 88 piv, bůh ví, jak tohle zase dopadne.
Horilku jsme ještě nekoupili, koupíme ji zítra v Užhorodu, přejdeme hranice na Slovensko a hurá do Košic na večerní spoj.
Stav tachometru 137276 km
Najeto: 168 km