Romania 2024, Zi 6: Musíš to klopit

V noci ještě asi 2x pršelo, ale to už byli zidani zalezlí. Don v ein-mann stanu a Jimbo pod plachtou. Ráno to sice nevypadalo, ale nakonec se čerti a ďábli odebrali honit jinam.

Po suché silnici se jede lépe, takže volíme únikovou strategii a dle radru vybíráme, kde by to snad bylo fajn. Z města Dorsa, kde se Jimbovi povedlo na benzínce OMV sehnat MPZtku (hurá!) a ještě zadarmo (dvakrát hurá!), vyrážíme kousek po DN18 a dále po DN17C až na odbočku do vesnice Bichigiu, ze které vede minicesta k nějakému monastiru o pár set výškových metrů výše. Počasí přeje, šotolina je příjemná a my máme v plánu si nahoře uvařit oběd. Čekali jsme, že u jezírka bude jen nějaká kaplička, ta tam i byla, ale rumuni se zase vyznamenali a vedle ní staví obludný komplex bůh ví na co. Navíc jsou všude toulaví psi, tak radši pokračujeme dále do vesnice Suplai. Tam se k toulavým psům přidali toulaví cikáni, taháme za plyn co to dá. Ani se nenadějeme a lítáme v dokonalých zatáčkách na sluníčku mezi horami po krásném, ostatních účastníků provozu prostém, asfaltu. Přístřešek se stolem ve starém ovocném sadu u cesty posloužil jako restaurace dokonale, díky slunečním paprskům mohl Jimbo i usušit mokrou plachtu a nepromok.  

Dále po DJ172, v Mocodu do prava na DN17C a ve vesnici Piatra zas do prava na bezjmennou cestu na Mires a Perisor. Zatáčky dokonalé, slunce svítí, provoz minimální, srdce zidanisty zaplesá. Cestou mluvíme o tom, že nezávisle na sobě pociťujeme významné zlepšení výkonu našich zidanů s rumunským benzínem. Až k OMV jsme totiž jeli na ten ukrajinský. Odkud teď Ukrajina bere benzín nevíme a co do něj přimíchává také ne. Každopádně ten rumunský je opravdu lepší bez ohledu na to, že spotřeba zůstává stejná – Jimba s cca 7,5 litry na 100 km mírně provokuje Don s 5,3. Šotolinou jsme se přiblížili na silnici DJ171 a vydali se na sever s plánem cigánění, pokud počasí vydrží. A vydrželo! Proto za ještě báječnějšími zatáčkami nad vesnicící Agriesel po nákupu proviantu cigáníme tam, kam jsme si odspodu ukázali prstem – u toho bleskem roztříštěného dubu na vršku.

Vycigánili jsme se a Don chytil slinu, tak že se jede projet. Jezdil sem a tam po okolních políčkách, když tu Jimbo z dálky slyší vytočený motor a spojkování, jak se snaží z něčeho dostat. Blbnul tak, že ho brázda vykopla ze sedla a vyválel se. U toho si trochu poškodil uchycení kufru, takže zítra budeme shánět nějakého rumuna se závitníkem. 

Tady chybí fotka, to zas bude Fidel nadávat. Dáme ti zejtra aspoň fotku strženýho šroubku.

Máme oheň, koupili jsme maso a koření, horilka už je taky připravena, tak to vypadá na zábavný večer. Jen Don se právě podíval na počasí a prý nás něco zastihne okolo 21:30. Tak uvidíme.

Stav tachometru: 136986 km

Najeto: 170 km

Donovo technické okénko:

Jak již zaznělo, Don jede na svém novém motocyklu Honda Africa Twin. Jízda je to velmi příjemná a na Balkáně Zidanista rád využije nabízený výkon motoru (75Kw). Tento výkon se velmi hodí při předjíždění traktorů, povozů tažených koňmi nebo vozů Lada Samara, v prachbídném stavu. Při jednom takovém předjíždění v kopci Don hlásí do interkomu Jimbovi: “Hele, mám pocit, že mi klouže spojka, když jedu na doraz (plný výkon).” Po krátké debatě o záruce zidana, nájezdu 6000 km od výroby, Don povoluje spojkové lanko, aby mohla dobře zavírat a i po uvolnění páčky plně zabrala. Trochu to pomohlo, ale pořád při přeřazení v maximálních otáčkách ze 3. kvaltu na 4. spojka lehce klouže a až pak zabere v plné síle. Jimbo radí, aby Don už moc nejezdil do bahenních lázní a spojku více netrápil. Stejně to Donovi nedalo a jal se situaci řešit. Zavolal do Honda Lety, odkud si zidana na MDŽ tohoto roku přivezl domů (děkuji Kristinko). Prodejce sdělil, že je to naprosto normální projev, který má vlastně chránit motor a převodovku před poškozením a velkými rázy. Takže je vše v pořádku a spojka může spokojeně hltat další kilometry na východě.