Na luxusním cigánplatzu jsme byli probuzeni teplým sluncem a nadšeni z ranní teploty se začali odcigáňovat. Po sbalení stačilo jenom vyjet na silnici a instantně nám do helem vlezl svatý Zidan, který zidanistovi před každou zatáčkou našeptává: “vem za to”, “přidej”, “jeď rychlejc” nebo jen strohé “dělej!”.
Cesta vedla přes Makedonský Brod, Kičevo a Ohrid, kde jsme naplánovali oběd. Město je na břehu jezera, které bylo i po městě pojmenováno. Jeho severní, větší část je na území Severní Makedonie a menší část na jihu již patří Albánii, která tam má město Pogradec. Proto taky někdo říká jezeru Pogradecké. Je obrovské a má křišťálově čistou vodu.
Na každém kroku v tyto dny sedí rybář, turistů tu teď moc není, je pořád dost zima a sezóna je teprve před startem. Žebráci už ale obchází jednu restauraci za druhou, ti již připraveni jsou. Mílovými kroky jsme se blížili k hranici s Albánií. Svatý Zidan po chvíli šeptá “odboč tady doleva nahoru”, odporovat není možno. Jelikož nedaleko od Ohridského jezera je národní park Galičica, rozkládající se přes horské masivy nad jezerem. Jeho vrcholy mají přes 2000 m.n.m. a nejvyšší vrchol měří 2288 metrů. Stále na něm leží sníh. Cesta do horského sedla (asii 1500 m.n.m.) je takový makedonský Grossglockner, tomu zidanista odolat opravdu nemůže.
Park ale neleží jen nad jezerem Ohridským, hned vedle je neméně zajímavé jezero Prespanské. Není tak velké ani hluboké jako Ohridské, ale to mu na kráse nijak neubírá. Zajímavostí je, že v jeho jižní polovině se nachází makedonsko-albánsko-řecké trojmezí. Státní hranice tak leží v jezeře.
Denní porce kilometrů se postupně snižují, aby taky ne, když je okolo tolik zábavy jak v přírodě, tak na silnici.
Albánské hranice jsme prošli bez obtíží, hodný makedonský celník na požádání vrazil štempl do našich pasů, albánský se přemluvit nenechal, prý už razítka nedávají. Nevadí, máme je z loňska.
Nejbližsím albánským městem je Korče. A v něm vaří pivo! My bohužel přijeli pozdě a pivovar už byl uzavřen, tak jsme si jej aspoň koupili v plechovkách.
Ty teď konzumujeme asi 30 km dál na louce, kde jsme natáhli plachtu přes zidany, pod kterou složíme unavená těla.
Pivo, jak bylo řečeno, máme, čumila využíváme jako cestovní přímotop.
Stav počítadla: 132 580 km
Najeto: 267 km
Spotřeba: 5,5 L / 100 km
Do slovníčku si zapište slovo kalimi i kufirit (kalíme a balíme kufry) neboli hraniční přechod.
Pírkovo technické okénko: při včerejším hledání cigánplatzu jsme absolvovali první metry po nezpevněném povrchu. Došlo i na jednu větší louži, kvůli které mi natekla voda až na stupačky. Pryže na nich se obratem změnily v kluzké slimáky, na kterých se nedá udržet noha. Proto jsem je hned ráno demontoval. Už můžu brodit třeba po kolena.