Dnešní ráno začalo bez Zdendy smutně. Den jsme započali tím, že jsme se vykoupali v místním jezeře, které mělo osvěžujících odhadem 15°C. Po koupání jsme si dvě hodiny odpočinuli na pláži, čekajíce, zda bude pist opraven.
Nakonec jsme se rozhodli balit a vyrážíme směr sever. Cesta byla klikatá, plná ostrých zatáček, vedoucí nádherným lesem. Po cestě jsme projížděli různorodou krajinou: od savan přes roviny podobne Texasu až po kopce plné drobných keřů. Tato rozmanitost krajiny nás skutečně uchvátila. V průběhu dne jsme zjistili, že Zdena svůj boj prohrál.
Smutní, ale s odhodláním jsme pokračovali v cestě domů. K obědu bylo klasicky: maso, salát a chleb. Při finální etapě cesty do naší dnešní destinace jsme narazili na zanedbané silnice, což nám už tak radostné nepřišlo. Ale vytrvali jsme a těsně před západem slunce dorazili na naše kempingové místo u řeky, kterou bych opravdu nazval ledovou. V rámci zkoumání jsem vodu otestoval a teplota byla opravdu hranicni. Nyní sedíme bez signálu a plánujeme, kam se vydáme zítra
Mezitím Zdenda v Černé Hoře.
V 10 ráno jsme přišel na dílnu a moje Jawa byla hotová, rozloučili jsme se s Lucijou a s její rodinou sedl na motorku a jel za klukama po devíti kilometrech mojí jízdy bohužel přestal znovu pracovat motor a táta od Lucijia pro mě přijel s odtahovkou. Na dílně jsme zjišťovali co se dá dělat, ale bohužel problémy s motorem jsou větší než se zdálo a museli jsme zavolat do pojišťovny, že to neopravíme.
Následně probíhala komunikace mezi mnou a pojišťovnou, jak repatriovat motorku s věcmi a mě do Prahy nebudu vás zatěžovat zdlouhavými a nudnými informacemi o vyjednávání, závěr je takový že motorka příští týden vyráží směr do Prahy a Já letím přes Vídeň domů zítra ráno.
Než uzavřu dnešní Zideníček, rad bych tu zanechal pás slov k Lucija a její rodině.
Lucija je mladá žena, která se ničeho nebojí studuje v Německu inženýrství v rámci autoprůmysl. Ta holka od mala pomáhá takový v dílně vyzná se v autech líp než kde jaký chlap a má mladý moderní smýšlení o světě. Vládne perfektní angličtinu a němčinu. Prostě člověk, který mě na celé trase překvapil nejvíc ze všech. Zároveň má perfektní rodiče a cela jejich rodina mi velice pomohla s ubytováním a řešením věci okolo mého odletu. Původně jsme si myslel, že o Černé Hoře toho moc nenapíšu, ale poznal jsme tu skvělou rodinu a to je výborná vizitka Černé Hory.
Teď sedím v hotelovém baru s pivkem ruce a plánují co si dám doma k obědu.
English:
Today’s morning began sadly without Zdena. We started the day by taking a dip in the local lake, which had a refreshing estimated temperature of 15°C. After the swim, we rested on the beach for two hours, waiting to see if the motorcycle would be repaired.
In the end, we decided to pack up and head north. The road was winding, full of sharp turns, leading through a beautiful forest. Along the way, we passed through diverse landscapes: from savannas to plains resembling Texas, to hills covered in small shrubs. This landscape diversity truly captivated us. During the day, we learned that Zdena had lost her battle.
Sad but determined, we continued our journey back home. Lunch was the usual: meat, salad, and bread. During the final leg of our journey to today’s destination, we encountered neglected roads, which didn’t bring us much joy. But we persevered, and just before sunset, we arrived at our campsite by the river, which I would truly describe as icy. In my exploration, I tested the water, and the temperature was truly borderline. Now, we’re sitting without a signal, planning where we’ll head tomorrow.
Meanwhile, Zdena in Montenegro.
At 10 in the morning, I arrived at the workshop, and my Jawa was ready. We said goodbye to Lucija and her family, and I hopped on the motorcycle. After about nine kilometers of my ride, unfortunately, the engine stopped working again, and Lucija’s dad came to pick me up with a tow truck. At the workshop, we tried to figure out what to do, but unfortunately, the engine problems were more significant than they seemed, and we had to call the insurance company because we couldn’t fix it.
Subsequently, there was communication between me and the insurance company about repatriating the motorcycle with my belongings, and I won’t burden you with lengthy and boring details of negotiations. The conclusion is that the motorcycle will be heading to Prague next week, and I’m flying home via Vienna tomorrow morning.
Before I close today’s diary, I would like to leave a few words about Lucija and her family.
Lucija is a young woman who is not afraid of anything. She studies engineering in Germany, focusing on the automotive industry. Since childhood, she has been helping in the workshop and knows more about cars than most guys, with a young and modern worldview. She speaks perfect English and German. She was the one who surprised me the most throughout the entire journey. At the same time, her parents are wonderful, and their whole family greatly helped me with accommodation and solving matters related to my departure. Originally, I thought I wouldn’t have much to say about Montenegro, but I got to know this great family, and that’s a fantastic endorsement for Montenegro.
Now I’m sitting in the hotel bar with a beer in hand, planning what to have for lunch at home.
Husty!
Takový závěr mne překvapil. Ale život píše různé příběhy. Díky za deník.
Neboj deníčky budeme dělat vzdáleně. V tuto chvíli sedím v letadle směr Praha.