Turecko 2023 – Píst

Ráno proběhlo v celku rychle jen, Jarda si ještě doupravoval řetěz na motorce a mohlo se vyrazit.

Ujeli jsme cca 30 kilometrů a moje Jawa zničeno nic ztratila výkon a zastavila se, dotlačili jsme jí k blízké pumpě a začali řešit co se stalo. Zkušenost nám pravila, že by to mohla být nejspíš příliš bohatá směs (Hodně vzduchu v benzinu) a že by mohl být propálený píst, při kontrole svíčky, která byla roztavená už se jednalo o téměř jistotu. Jelikož jsme neměli nářadí na sundání hlavy motoru, tak byl sundán výfuk a před otvor do motoru bylo vidět na píst, ve kterém byla cca centimetr velká díra.

Bylo nám, jasné, že tohle sami nezvládneme a tak jsem si přivolal asistenční službu. Nevěřili jsem tomu, že zde bude možnost náhradního dílu, jelikož Jawa servis není po světě, tak běžný. Přijela pro mě odtahovku s pánem a jeho dcerou, která uměla perfektně anglicky. Nevěřil jsem, že Halina bude opravitelná a já budu s motorkou být repatriovaný domů, tak jsme kluky poslal dál na trasu aby se nezdržovali. Když byla Halina odtažena do servisu, tak se tam zjevil borec, který by snad mohl mít díly na Jawu.

Po hodinách čekání a zjišťování jestli náhradní díly budou k sehnání, se ukázalo, že zítra dopoledne bude Jawa provozu schopná. Jak jen to bude možné, tak zbytek našeho tour gangu doženu.

Následuje pokračování od kluků.

Po obědě jsme se s Zdendou rozloučili a vydali se směrem k Bosně. Zvolili jsme nejbližší trasu, která vedla mimo civilizaci. Cesta byla klikatá, plná krásných zatáček. Při příjezdu na bosenské hranice jsme s údivem zjistili, že tento přejezd jsme v minulosti již využili.

Okolo páté hodiny večer jsme se vydali směrem k Borčickému jezeru. Avšak s přibývajícím večerem se nám cesta zdála poněkud dlouhá. Rozhodli jsme se proto vydat k místnímu jezírku, které se však ukázalo být nepřístupné. Nakonec jsme zvolili terénní cestu, která byla opravdu zvláštní. Střídala se na ní šotolina s asfaltem první kategorie. Cesta byla dlouhá 30 kilometrů, a s přibývajícím večerem se postupně zhoršovala, až se nakonec změnila v terénní peklo.

V osm hodin večer, uprostřed tmy, jsme dorazili na asfalt. Poplácali jsme se po zádech, natočili krátké video a vydali se hledat místní kemp. Ačkoli zde byly tři kempy, všechny byly zavřené. Nakonec jsme přenocovali na místní pláži a vydali se vstříc vstřebávání nezapomenutelných zážitků.

English

In the morning, things went relatively quickly; Jarda made some adjustments to his motorcycle, and we were ready to go.

We had covered about 30 kilometers when my Jawa suddenly lost power and came to a halt. We pushed it to a nearby gas station and started to figure out what had happened. Our experience suggested it might be a too rich fuel mixture (too much air in the gasoline), and a check of the spark plug, which was melted, almost confirmed it. Since we didn’t have the tools to remove the engine head, we took off the exhaust, and through the opening into the engine, we could see a hole about a centimeter in size in the piston.

It was clear to us that we couldn’t handle this ourselves, so I called for roadside assistance. We weren’t very optimistic about finding spare parts here because Jawa service centers aren’t common worldwide. A tow truck arrived with a man and his daughter, who spoke perfect English. I didn’t believe Halina (my Jawa) would be repairable, and I would have to be repatriated home with the bike. So, I sent the guys ahead on the route to avoid them getting delayed. When Halina was towed to the service center, a guy appeared who might have spare parts for the Jawa.

After hours of waiting and checking if the spare parts would be available, it turned out that Halina would be roadworthy tomorrow morning. As soon as possible, I’ll catch up with the rest of our tour gang.

Now, let’s continue with the story from the guys.

After lunch, Zdeněk and I said goodbye and headed toward Bosnia. We chose the nearest route, which led us away from civilization. The road was winding, full of beautiful turns. When we arrived at the Bosnian border, we were surprised to find that we had used this crossing before.

Around 5 o’clock in the evening, we set out for Lake Borčičko. However, as the evening progressed, the road seemed somewhat long to us. We decided to head to a local lake, which turned out to be inaccessible. Finally, we chose a dirt road, which was quite peculiar. It alternated between gravel and top-notch asphalt. The road was 30 kilometers long, and as the evening advanced, it gradually worsened until it turned into off-road hell.

At 8 o’clock in the evening, in the middle of the darkness, we reached the asphalt. We patted ourselves on the back, recorded a short video, and set out to find a local campsite. Although there were three campsites in the area, they were all closed. In the end, we spent the night on the local beach and embarked on the journey of absorbing unforgettable experiences.