Hned z rána jsme se šli podívat na urbex pionýrského střediska, které bylo vybudováno za dob socialismu. Rozsáhlý objekt je ve velmi špatném stavu, ale překvapil nás svou propracovaností.
Na oběd byla vybrána náhodná restaurace kde jsme utratili 1070 MKD (428 Kč). Objednávka se skládala z jednoho piva, jedné flašky vody, jeden salát a nakonec šest hlavních jídel. Restaurace byla v podstatě plná a po půl hodině jsme si uvědomili, že vlastně nikdo nejí. Jídlo nebylo nijak výjimečné, ale zasytilo. Po hodině a půl se startovaly motorky a jelo se dál.
Odpoledne bylo opravdu otřesné vedro (39 stupňů celsia), z restaurace nám zbývalo kolem 150 kilometrů, ale museli jsme si udělat tři zastávky na ochlazení, na napití se a odpočinek.
Aktuálně dost servaní přespáváme u jezera Kozjak vedle menší skládky tedy typicky balkánský outdoorový prvek . S pivkem v ruce plánujeme plánujeme přejezd do Albánie.
English:
Early in the morning, we went to explore an urbex pioneer center, which was built during the socialist era. The extensive facility is in very poor condition but surprised us with its complexity.
For lunch, we randomly chose a restaurant where we spent 1070 MKD (428 CZK). The order included one beer, one bottle of water, one salad, and finally, six main dishes. The restaurant was quite full, and after half an hour, we realized that actually no one was eating. The food wasn’t exceptional, but it was filling. After an hour and a half, we started our motorcycles and continued on.
The afternoon brought scorching heat (39 degrees Celsius). We had about 150 kilometers left from the restaurant, but we had to make three stops to cool down, hydrate, and rest.
Currently, we’re camping by Lake Kozjak next to a small dump, a typical Balkan outdoor element. With beers in hand, we’re planning our journey to Albania.
Brzy ráno jsme se vydali na prohlídku pionýrského centra urbex, které bylo postaveno v době socialismu. Rozsáhlý objekt je ve velmi špatném stavu, ale překvapil nás svou komplexností.
Na oběd jsme si náhodně vybrali restauraci, kde jsme utratili 1070 MKD (428 Kč). Objednávka zahrnovala jedno pivo, jednu láhev vody, jeden salát a nakonec šest hlavních jídel. Restaurace byla poměrně plná a po půl hodině jsme zjistili, že vlastně nikdo nejí. Jídlo nebylo nijak výjimečné, ale zasytilo. Po hodině a půl jsme nastartovali motorky a pokračovali dál.
Odpoledne přineslo spalující vedro (39 stupňů Celsia). Z restaurace nám zbývalo asi 150 kilometrů, ale museli jsme udělat tři zastávky, abychom se ochladili, zavodnili a odpočinuli si.
Momentálně táboříme u jezera Kozjak vedle malé skládky, typického balkánského outdoorového prvku. S pivem v ruce plánujeme cestu do Albánie.