Náš den začal koupáním v moři, které pro nás bylo koupání rozlučkové, jelikož k moři se již nedostaneme. Po pozvolném rozjezdu se náš kurz nastavil k Severo Makedonské hranici, na kterou nám zbývalo 180 kilometrů.
Po cestě jsme provedli zastávku v jedné místní pizzerii ve které nás uchvátila rozsáhlá nabídka. Pizza Margarita a Pizza speciále. Nechceme se moc dušovat, ale ochutnali jsme celou nabídku z předloženého menu. Musíme říct, že nás pizza překvapila. V podstatě to bylo tlusté těsto a na něm obrovská vrstva surovin.
Na hranice to byl již kousek a tak jsme naši jízdu zpestřili 30-ti kilometrovou vložkou v drsnějším terénu plného prachu a šotoliny. Samozřejmě, že to byla stavba nové cesty, která v zásadě vede odnikud nikam, ale rozměry jsou tradičně na naši čtyřproudovou silnici. Pro nás bylo hlavní, že jsme si užili terénu, který je přípravou na Albánské cesty.
Projeli jsme hranice do Makedonie a nastalo překvapení z rozdílu mezi Řeckem a Makedonií. V Řecku staré domy na které se pořádně nesáhlo od jejich postavení. Za to v Makedonii nová výstavba a opečovávané nemovitosti. V Řecku vždy lidé jen seděli v tavernách v době, kdy u nás jsou pracovní hodiny. Za to v Makedonii v šest večer jsou lidé stále na poli. Prostě vyjeli jsme z Evropské unie do země evropského formátu.
Momentálně se nacházíme u Dojranského jezera vedle bývalého zdevastovaného střediska pro pionýry, které se chystáme prozkoumat a následně tu přenocovat. Mezitím co já tu píšu dnešní Zidaníček, kluci se šli omýt do nedalekého napajedla. Postup mytí obsahuje úřízlou pet láhev studenou vodou trochou mýdla a velkou dávkou sebezapření. To jsme poznal díky zvukům, které od napajedla přicházely.
S pivkem v ruce plánujeme cestu středem Makedonie do národního parku Jasen.
English:
Our day began with a swim in the sea, which was a farewell swim for us since we won’t be reaching the sea anymore. After a slow start, we set our course towards the North Macedonian border, which was 180 kilometers away.
On the way, we made a stop at a local pizzeria, where we were captivated by the extensive menu. Margarita pizza and Special pizza. We won’t go into too much detail, but we tasted the entire menu they offered. We have to say that the pizza surprised us. It was essentially thick dough with a huge layer of toppings.
The border was just a stone’s throw away, so we spiced up our journey with a 30-kilometer stretch through rough terrain full of dust and gravel. Of course, it was a newly constructed road that essentially leads from nowhere to nowhere, but the dimensions are traditionally for our four-lane highways. For us, the main thing was that we enjoyed the terrain, which is preparation for the roads of Albania.
We crossed the border into Macedonia and were surprised by the difference between Greece and Macedonia. In Greece, there were old houses that hadn’t been touched since they were built. In contrast, in Macedonia, there was new construction and well-maintained properties. In Greece, people were always sitting in taverns during working hours, whereas in Macedonia, at six in the evening, people are still out in the fields. We basically went from the European Union to a country with a more European format.
Currently, we are by Lake Dojran next to a former devastated pioneer center, which we plan to explore and spend the night at. While I’m writing this little report, the guys went to wash up in a nearby watering hole. The washing process involves a cut-up plastic bottle filled with cold water, a bit of soap, and a large dose of self-discipline. I gathered this from the sounds coming from the watering hole.
With beers in hand, we’re planning our journey through the heart of Macedonia to Jasen National Park.