Přišel den T (Turecko). Sraz byl stanoven u Dona Magnetna doma v deset dopoledne. Jarda již měl za sebou zasloužených 130 kilometrů na mašině, jel z Liberce. Po rychlém dořešení drobností a nastavení interkomů jsme se posadili do sedel a vyrazili směrem do Rakouska. Po hodině a půl cesty jižními Čechami jsme se nedaleko Krsic zastavili na odpočinkovou přestávku s obědem. Než jsme znovu vyrazili, popovídal si s námi místní důchodce, který také vlastnil motocykl Jawa. Obdivoval náš plán vydat se do Turecka a zpět.

Po výměně komplimentů s panem a předání naší památeční samolepky jsme nasedli na naše motorky a pokračovali směrem na jih.

Po obědě jsme cestovali v pořadí Don Magneton, já a Jarda. Najednou se ozval Jardův hlas v interkomu a řekl: „Magnetona motorka vypadá jako štíhlá osmnáctka, a hned za ní mi překrývá výhled Halina Pawlovská,“ což naznačovalo, že moje Jawa je neúměrně široká.

Kilometry rychle ubíhaly a naše motorky míjely města Písek, České Budějovice a Český Krumlov. Ve Vyšším Brodě nás překvapila objížďka, která nám přidala 20 kilometrů do cesty. S tím se však nešlo smířit, a proto jsme si zkrátili cestu po místních komunikacích, které se přibližovaly trasám jako TET (Trans Euro Trail). Po deseti kilometrech alternativní cesty byla překročena česko-rakouská hranice.
Po prvních desítkách kilometrů po rakouských nížinách naše odhodlaná skupina projela městem Linz a směřovala k přehradě Elishabetsee, kde byl náš cíl k přenocování v místním kempu. S pivem v ruce plánujeme další dny.

English:
The day T (Turkey) arrived. The meeting point was set at Don Magneton’s home at ten in the morning. Jarda had already covered a well-deserved 130 kilometers on his machine, riding from Liberec. After quickly addressing some details and setting up the intercoms, we took our seats and headed towards Austria. After an hour and a half of traveling through southern Bohemia, we stopped near Krsice for a rest break with lunch. Before we set off again, we had a chat with a local retiree who also owned a Jawa motorcycle. He admired our plan to travel to Turkey and back.

After exchanging compliments with the gentleman and handing over our commemorative sticker, we hopped on our bikes and continued south.

After lunch, we were traveling in the following order: Don Magneton, myself, and Jarda. Suddenly, Jarda’s voice came over the intercom, saying, „Magneton’s bike looks like a slim eighteen, and right behind it, Halina Pawlovská is blocking my view,“ suggesting that my Jawa was disproportionately wide.

Kilometers flew by quickly, and our bikes passed through the towns of Písek, České Budějovice, and Český Krumlov. We were surprised by a detour in Vyšší Brod, which added 20 kilometers to our journey. However, we couldn’t accept that, so we shortened our route using local roads that approached paths like the Trans Euro Trail (TET). After ten kilometers of the alternative route, we crossed the Czech-Austrian border.
After the first few tens of kilometers in the Austrian lowlands, our determined group passed through the city of Linz and headed towards the Elishabetsee reservoir, where our goal was to spend the night in a local campsite. With a beer in hand, we planned the next days.

Díky za deník šťastnou cestu
My děkujeme, že čtete a baví Vás to.
Super! Bon voyage!
Děkujeme.
Bezva! Hodně zdaru!
Děkujeme.