Albania 2023, Dita 8: Poloostrov špíny

2. 7. 2023

Z důvodu deficitu zidanění, a taky z důvodu omezeného času, bylo třeba se dnes zase posunout o kus dál. Čekala nás vcelku dlouhá cesta, takže bylo dobré vyjet brzy. Povedlo se, už v 11:30 jsme nahodili motory a vydali se směrem zpět k naší domovině. Chtě nechtě nás opět čekala albánská dálnice, co není moc dálnice, ale naše zidanské duševní zdraví vylepšil opětovný průjezd přes Llogarský průsmyk. Jako cíl jsme vybrali poloostrov nad městem Durres. Nevíme, jak se jmenuje, ale leží na něm vesnice Drač. Na konci poloostrova má být spoustu bunkrů a hrad Rodoni. Mysleli jsme, že bychom se vycigánili na pláži mezi bunkry, avšak jsme byli zastaveni nějakým vrátným kousek od pláže a otočeni s tím, že tam nemůžeme. Nevíme proč, to nám sděleno nebylo. Snažili jsme se hledat nějaké kempy, Google mapy jich nalezly docela dost, ale v realitě neexistují, až na jeden. Jmenuje se Dioni-bar camping a je přímo na pláži.

Nyní si ctěný čtenář jistě představil nějakou z “instagramových” fotek se západem slunce, krásnou písčitou pláží, azurovou vodou a beach barem. Tak přesně takhle to tady nevypadá, písčitá pláž tu je, ale je na ní tolik bordelu, že člověk nedojde čistou nohou do vody, všude je tu smrad z hořících odpadků a na kráse nepřidají ani obrovská krvežíznivá hejna komárů co se zjevně rodí v nechutném žabinci hned vedle pláže, ze kterého jako bonus vytéká nevoňavá voda přímo do moře. Se slovy: “za takovej hnus odmítám platit” jsme do kempu ani nedojeli a vycigánili se v podstatě před jeho branou. Sice se nám tu vůbec nelíbí, je to suverénně nejošklivější místo, na kterém jsme dosud spali, ale už je pozdě a navíc má celkem strategickou pozici pro zítřejší výjezd do hor.

Dneska jsme však měli výborný pozdní oběd v nedaleké restauraci, dali jsme si grilované hovězí maso, jehož zvláštností bylo, že jsme si mohli dát minimálně půl kila. Všechno ostatní měli taky jen na kila. Takže objednávka zněla půl kila grilovaného hovězího a kilo salátu s chlebem plus dvě piva k tomu.

Fidel dnešek hodnotí těmito slovy. Dětem radši zacpěte uši i oči.
“Jsem se dneska těšil, že najdeme nějakej pěknej plac, měl jsem radost, že jsme to ujeli celý. Uvaříme si dobrý jídlo s klobáskou, já si namažu řetěz, dám si pivo a půjdu spinkat, aniž by mě žraly nějaký kurvy. A místo toho tady dřepim uprostřed těchhle sraček a žeru čínskou polívku, jsem celej poštípanej, řetěz nenamažu, protože se mi zidan boří do písku, takže jediný, co mi zbylo, je to pivo, který je ke všemu teplý jak @!#?§.“

Neupadáme do depresí a těšíme se světlým zítřkům. Nutno podotknout, že laťka nebyla dneškem nastavena nijak vysoko.

Pivo máme ještě ze včera, čumila necháme asi čumět jinam.

Stav tachometru 128190, najeto 286 km, celková průměrná rychlost 66 km/h.