30. 6. 2023
Včera proběhlo vše, co jsme slíbili, tedy oheň, pivo i čumil a jako bonus jsme se pokusili zapálit les, což se nám podle všeho nepovedlo. Ráno bylo tedy takové pomalejší, Fidel se probudil v hamace mezi stromy a Jimbo se pokusil si dát matraci tak, aby ho neprobudilo slunce. Což se povedlo jen částečně, protože slunce je v 10:30 už docela vysoko. Jelikož polovinu našich kufrů jsme včera vypili, odcigáňování nebylo zas tak náročné. Na cestu jsme vyrazili v ideální čas, pokud se chceš nechat usmažit zaživa.
Chtělo se nám k moři. Cesta k němu však byla dlouhá, koukali jsme, kolik má už Albánie dálnic! Dneska skoro 150 km. Zvolili jsme cestu přes Tiranu, Durres a Fier po dálnici do Vlore. Nedalo se nic dělat, to se muselo přežít. Ony ty albánské dálnice zas takové dálnice nejsou. Albánci se dělí na levoproudaře, pravoproudaře a středaře, ti jsou nejhorší, jelikož jsou naprosto nepředvídatelní (ne že by tedy ti ostatní byli). Jedou přesně uprostřed a když už nechají vlevo tolik místa, aby se dali předjet, stejně člověk nemá jistotu, že to nestrhnou na jednu nebo druhou stranu v tu nejméně vhodnou chvíli. Z toho samozřejmě pramení mnoho zábavných situací. Obzvlášť, když je na dálnici třeba křižovatka. Jimbo musel po cestě zastavit na odpočívadle, což je v podání Albánie takový ten malý výklenek, které u nás máme na dálnicích jen pro situace s porouchaným vozidlem. O odpočinek nešlo, málem mu uletěl kryt z kufru, který nelze na kufr připevnit jinak, než gumicukem, jež byl přepálen spaliny z výfuku.
Ve Vlore byl ideální čas, dát si něco do žaludku. Na rivieře vybíráme vhodný restaurant Riviera, Fidel pizzu, Jimbo rybu, oba salát.
Z Vlore jsme pokračovali po pobřeží, nad nímž se ční vysoké hory, nejvyšší vrcholy mají více než 2000 m.n.m. Přes toto pohoří vede v cca 1000 m.n.m. Llogarský průsmyk, který je nutno projet směrem na Dhermi. Za nedlouho tomu už tak ale nebude, tunel je skoro proražen a na obou stranách hor připravují portály i okolní infrastrukturu. Zřejmě již v příštím roce se ze silnice vedoucí průsmykem stane minimálně používaná cesta, což je pro zidanistu ráj. Obzvlášť tady, člověk by si hlavu ukroutil, když má koukat na silnici, do zatáčky a ještě stíhat výhledy i horské masivy.
Když už nám i tahle cesta přijde únavná, zábavu rozvíří střelba. Ne jak je u nás zvykem z pistole, nýbrž z výfuků našich zidanů. Zdokonalujeme se.
Spíme v kempu přímo u pláže Livadh beach a koketujeme o tom, spát tu i zítra.
Dnešek byl dneškem dobra. Dobra hory, dobra cesta, dobra moře, dobra most, dobra vyhled, dobra kemp, dobra jidlo, dobra zidan!
Pivo jsme pokoupili, čumil čumí.
Stav tachometru 127 904 km, najeto 291 km, celková průměrná rychlost 69 km/h.
